Законы против фейков или Путин борется с дезинформацией

 

Není potřeba nikoho přesvědčovat, že boj se lživými informacemi je nutný. Ale co když bude pod záminkou „boje za pravdu“ zavedena cenzura а úřady se rozhodnou ukáznit neposlušné novináře, blogery a aktivisty?

Epidemie dezinformací, s níž se setkáváme na každém kroku, nás nutí hledat řešení, která mohou lidem pomoci pohybovat se ve světě informací. A nejde jen o to, uchránit průměrného občana před mylným přesvědčením, že jeho tým vyhrál zápas, nebo strachem, že se k Zemi řítí asteroid a určitě mu zboří dům.

Zákon je na dezinformace krátký… Nebo ne?

О destruktivním vlivu lživých informací bylo napsáno mnohé. Může mít vliv na postoje a chování celých společenství – od menších měst po celé země (za zmínku stojí alespoň Brexit, v jehož případě se o vlivu ruských specialistů na fejky hovoří již zcela otevřeně). Není překvapením, že se vlády a nevládní organizace předhánějí v pokusech zvítězit nad epidemií, za níž nestojí jen vtipálci, kteří šíří nesprávné výsledky sportovních soutěží, ale i specialisté na hybridní válku. Je možné zvítězit? Těžko říct. O to spíše, že v tomto boji je snadné zahájit palbu do vlastních řad.

Po celém světě vlády vyhlašují zákony proti fejkům. Například v Malajsii za zveřejnění lživé informace hrozí dokonce 10 let vězení. Návrh zákona představila v parlamentu vláda premiéra Najiba Tun Razaka. Zajímavé je, že návrh kritizují i malajská média a opozice – obávají se totiž, že nové předpisy mohou porušit právo na svobodu slova a vytvořit atmosféru strachu před parlamentními volbami, které se v Malajsii na tento rok plánují.

Dalším nápadem je „červený knoflík“, díky němuž je možné upozornit na lživé informace příslušné orgány. Autorem nápadu je italská poštovní policie, která na svou stránku umístila červený banner „nahlásit fake“. Po jeho stisknutí je uživatel přesměrován na formulář, kde je třeba uvést adresu stránky, kde byla lživá informace nalezena. Potom policejní specialisté stránku zkontrolují a podívají se, zda je možné fake odstranit nebo vyvrátit. Pokud informace jeví známky trestného činu, zahájí policisté vyšetřování. Není však těžké si domyslet, že zločinci, nepoctiví konkurenti nebo političtí oponenti budou masově nahlašovat informace, které pro ně nejsou pohodlné. Zdá se tedy, že metoda není zcela promyšlená. Není totiž jasné, kdo by měl rozhodovat, co je pravda. Co dělat s názory?

Jsou i radikálnější řešení. Například parlament v Kišiněvě (Moldavsko) prosadil zákaz vysílání ruské propagandy. Stalo se tak bez ohledu na… protesty prezidenta země Igora Dodona.

O incidentu informovala televize Belsat. „Od 12. února hlavní televizní kanály přerušily vysílání zpravodajských programů stanic Pervyj kanal, RTR, NTV a dalších,“ potvrdil zástupce Koordinační rady pro rozhlas a televizi Dragoş Vicol. Dodal, že úkol Rady spočívá v tom „vysvětlit nové předpisy pro vysílání všem poskytovatelům služeb a odstranit propagandu a dezinformace z informačního pole“.

Stalo se však něco nečekaného. Moldavský prezident se odvolal na to, o čem jsme psali výše. Svobodu slova a názoru. Televize Belsat cituje slova Dodona, který ruské pořady obhajoval na Facebooku: „Opakovaně sděluji svůj postoj k takzvanému zákonu o boji s propagandou. Podle mého názoru porušuje zásady demokracie a základní lidská práva, zaručené v Ústavě a Evropské úmluvě o lidských právech a základních svobodách, konkrétně: právo na svobodu slova, svobodu tisku, svobodu názoru atd.“, napsal prezident. Zákon nakonec vstoupil v platnost.

Zloděj křičí „chyťte zloděje“

Ale to ještě není konec absurdit. Ukázalo se, že fejky chce zakázat i… strana Vladimira Putina „Jednotné Rusko“. Jak sdělilo rádio RMF, návrh byl již předložen Státní dumě. Není těžké se domyslet, že úřady budou mít právo stránky, které šíří fámy nebo neověřené informace, okamžitě blokovat. Ochrana by se měla týkat jak jednotlivců, tak i státních institucí. Podle návrhu bude možné zablokovat stránku nebo profil na sociální síti během 24 hodin.

Oficiální příčinou tak rychlého legislativního postupu bylo to, co se stalo v ruském informačním prostoru po dramatickém požáru v Kemerovu, kde v obchodním centru zemřelo 64 lidí. „Tehdy ruské sociální sítě a na Kremlu nezávislá média vypouštěly velké množství verzí ohledně počtu obětí nebo záchranné operace. Opoziční televizní kanál „Dožď“ mluvil о sedmi stech obětech, rozhlasová stanice „Echo Moskvy“ asi o pěti stech. Připojili se i populární blogeři. V Kemerovu vyšli lidé do ulic. „Požadovali pravdu o obětech požáru“, čteme na stránkách rmf.fm. Boj s „dezinformacemi“ odstartoval sám Vladimir Putin. Za realizaci bude odpovědný notoricky známý federální úřad Roskomnadzor, který zanáší do seznamu nedostupných webů stránky pornografické, opoziční a obviněné z extrémismu. Není těžké se dovtípit, že v Rusku, které trpí deficitem demokracie, se zákon stane dalším bičem na opozici a média. Kreml, hlavní původce dezinformací a mistr v oblasti záškodnictví, se o to už postará. Příkladů je celá řada. Pokud dodáme, že boje s domnělými a reálnými dezinformacemi se aktivně účastní i takové země, jako jsou Čína a Turecko, otázka se stává přinejmenším nejednoznačnou.

Děje se tak v době, kdy, jak píše portál wpolityce.pl, organizace „Reportéři bez hranic“ (RSF) zaznamenala „vzestupnou tendenci“ hlavních ruských televizních kanálů k bagatelizaci nebo ignorování špatných zpráv a Rusko obsadilo 148. místo v loňském ratingu svobody médií „Reportérů bez hranic“, který zahrnuje 180 zemí.

A bude hůř

Je tedy možné bojovat se lží a dezinformacemi pomocí zákona? Nějakým způsobem ano. Příkladem může být Moldavsko, pro které je (stejně jako pro celý postsovětský blok) ruská televize původcem té nejhorší propagandy. Takový zákaz byl nutný například s ohledem na destruktivní vliv, který měla desetiletí ve sféře vlivu ruských médií na obyvatelstvo ukrajinského Donbasu nebo Krymu. Ale co když Alexandr Lukašenko okopíruje moldavské řešení a ze stejného důvodu se rozhodne přerušit vysílání Belsatu? Ale ani to ještě není vše. Dokonce i v zemích s fungující demokracií může mít zavedení předpisů trestajících „lež“ opačný výsledek. Tím spíš, že se ideje legislativy proti lživým informacím často prolínají s bojem proti těžko definovatelnému nenávistnému jazyku.

Co tedy dělat? Budoucnost má například projekt skupiny studentů z Yaleovy univerzity. Vypracovali plugin pro internetové prohlížeče, který může odhalovat lživé informace. Program s názvem „Open Mind“ by měl určit, zda je prohlížený web na seznamu stránek, které uveřejňují falešné zprávy, a potom zobrazit varování. Plugin by měl navíc také zobrazovat informace „z opačné strany barikády“, a tím pomáhat uživatelům udělat si na téma vlastní názor. Neví se však, na jakém základě bude sestaven seznam „podezřelých internetových stránek“ a nabízených informací.

Závěry jsou znepokojující. Nezdá se, že by vlna dezinformací měla v nejbližší době měla odeznít. A co je ještě horší, boj může sklouznout k zavádění preventivní cenzury nebo boji s nepohodlnými poctivými žurnalisty a aktivisty, a také s opozičními politiky. Také to vede k vytlačování dezinformací dezinformacemi, kdy vyhrává silnější příběh, který si koncový příjemce snáze osvojí. Ten bude nakonec zanechán napospas a nezbude mu než hledat pravdu samostatně nebo žít v omylu do doby, než bude lež odhalena. Informace totiž ze světa zmizet prakticky nemůže…

 

***

Můžete samozřejmě i poslat dotaz či podnět na stránku StopFake.org, za což budeme velmi rádi.

Zdroje: RMF.fm, Belsat, «Gazeta Polska», wpolityce.pl