ANALÝZA: Rusko razítkuje „falešné zprávy“. Hlavně ty, které se mu nelíbí

Výraz „fake news“, tedy falešné zprávy, v poslední době ovládl diskusi o médiích a o tom, jak zajistit přístup k nezkresleným informacím. K potřebě bojovat s nepravdivými zprávami a propagandou se hlásí stále více subjektů, včetně Česka a EU. K navenek velmi podobnému kroku sáhlo i Rusko. Zprávy, které podle Kremlu „šíří nedůvěryhodnou informaci o Rusku“, pro iDNES.cz zanalyzoval Vladimír Votápek.

Ruské ministerstvo zahraničí označilo na svých stránkách do konce února jako „fake news“ šest informací (více čtěte zde). Podívejme se nyní podrobněji, o jaké zprávy šlo a proč je Moskva označilo nelichotivou nálepkou.

1. Rusko zvažuje vydání Snowdena do USA. Zdroj: NBC News

Útěk Edwarda Snowdena do Číny a poté do Ruska, které mu poskytlo azyl, byl pro ruskou propagandu darem z nebes, který Kreml bez váhání využil. S časem ale jeho význam pro Rusko klesl. A protože nový americký prezident Donald Trump se opakovaně vyjadřoval na Snowdenovu adresu velmi tvrdě a žádal jeho potrestání, vynořila se řada spekulací, že by jej mohla Moskva vydat Washingtonu v rámci nějakého blíže nespecifikovaného výměnného obchodu.

O této možnosti ostatně před televizními kamerami hovořil i sám Snowden. NBC tentokrát uvedla, že má informaci z amerických zpravodajských kruhů, které po analyzování řady citlivých zpravodajských informací došly k závěru, že Kreml zvažuje Snowdenovo vydání jako jednu z možností, jak prokázat laskavost nové americké administrativě. Co je však důležité, NBC citovala i Snowdenova právníka, který tyto spekulace jednoznačně odmítl a uvedla i reakci ruských kruhů, které ji označily jako nesmysl.

Není proto jasné, co vlastně Kreml označil za „informace, neodpovídající skutečnosti“. Možnost, že Kreml může Snowdena vydat do USA je nabíledni. To, že by Bílý dům takový krok uvítal, je také zřejmé. A stanovisko ruských orgánů odmítající Snowdenovo vydání, bylo poctivě uvedeno.

2. Rusko stojí za pokusem o svržení černohorského premiéra Djukanoviče. Zdroj: The Telegraph

Ministerstvo také odsoudilo britský list The Telegraph za zprávy o ruském podílu na přípravě nepokojů, které měly vést k zavraždění černohorského premiéra Djukanoviče. Inkriminovaný článek cituje britské vládní představitele, kteří jsou znepokojeni informacemi o snaze Moskvy destabilizovat maličký balkánský stát.

Zprávy The Telegraph se také opírají o oficiální prohlášení zvláštního vyšetřovatele Milivoje Katniče a ministra obrany Predraga Boskoviće, kteří obvinili Moskvu z přípravy státního převratu, který měl proběhnout 16. října 2016. O tomtéž mimochodem informovala i ruská média. Podobně jako v předchozím případě proto není jasné, proč Moskva kritizuje zrovna list The Telegraph.

Pokud by už Moskva chtěla někoho obvinit z tvorby falešných zpráv, pak by se měla zaměřit na samotnou Černou Horu, které s uvedeným prohlášením přišla. Ovšem v takovém případě by se Kreml musel nějak vypořádat se závěry vyšetřování, které mimo jiné označilo Eduarda Šišmakova, bývalého zástupce vojenského atašé Ruska v Polsku, jako hlavního organizátora převratu. Označit za šiřitele „fake news“ The Telegraph tak bylo pro Kreml mnohem snazší…

3. Rusko rozmístilo rakety v rozporu s dohodou s USA. Zdroj: New York Times

Nálepku „fake news“ si vysloužily také informace listu New York Times o tom, že Washington obviňuje Moskvu z porušení platné smlouvy z roku 1987 o odstranění pozemních raket středního a krátkého doletu (tedy raket s doletem 500 km – 5 000 km). Kreml tato obvinění odmítá, přitom ale nijak nepopírá, že vyrábí, vlastní a rozmisťuje rakety Iskander, jejichž dolet je možné zvýšit nad 500 km (a to až do 3 000 km), a spadají tedy do kategorie zakázaných zbraní. O tom se může čtenář snadno přesvědčit například na stránkách výrobce či v článku zde.

Tyto technické detaily ale nejsou podstatné. Důležitá je skutečnost, že list New York Times si informace o stížnostech nevymyslel. Washington obviňuje Moskvu z porušování smlouvy už od r. 2014 a zpráva NYT proto rozhodně není „fake news“.

4. Kandidát francouzských prezidentských voleb obviňuje Rusko z hackerských útoků. Zdroj: Bloomberg

Dalším, kdo získal razítko „fake news“ byla agentura Bloomberg za informace o tom, že Emmanuel Macron a představitelé hnutí „En Marche!“ obviňují Rusko z rozsáhlých kybernetických útoků na jejich servery a rozpoutání negativní propagandistické kampaně. Ta má pomoci jeho hlavním konkurentům, Marie Le Penové a Francois Fillonovi, jejichž vztah k Moskvě je výrazně pozitivnější než postoj Emmanuela Macrona. Dlužno podotknout, že podobnou informaci o Macronových obviněních na adresu Ruska přinesl stejný den jako Bloomberg i ruský server Gazeta.ru. Je tedy zřejmé, že s obviněními na adresu Ruska skutečně přišli Macron a spol. a znovu tedy není jasné, z čeho vlastně Kreml agenturu Bloomberg obviňuje.

5. Smrt Vitalije Čurkina je pátým podezřelým úmrtím ruských diplomatů během 3 měsíců. Zdroj: Santa Monica Observer

Asi nejvíc sluší červené razítko „fake news“ sdělení serveru Santa Monica Observer o tom, že úmrtí ruského velvyslance u Spojených národů Vitalije Čurkina bylo pátým podezřelým úmrtím ruských diplomatů za tři měsíce. Ne snad, že by se úplně nezakládalo na pravdě.

Ruská zahraniční služba byla v posledních měsících skutečně pronásledována řadou úmrtí. Spíše se zdá být poněkud násilné spojovat atentát na ruského velvyslance v Turecku Karlova (více čtěte zde), s úmrtím dávno penzionovaného 84 letého bývalého velvyslance Ruska v Arménii Stupišina, nebo smrt konzulárního pracovníka v Kazachstánu Skrylnikova s úmrtím velvyslance v Indii Kadakina. Nemluvě o smrti Kirova, dalšího konzulárního úředníka v New Yorku.

V tomto případě by však bylo přesnější uvedenou zprávu označit spíš za poněkud bulvární než nepravdivou.

6. Rusko žádá světové mocnosti, aby zaplatily účty za rekonstrukci Sýrie. Zdroj: Financial Times

Posledním případem „fake news“ je podle ruského ministerstva sdělení Financial Times, že Kreml požaduje, aby se světové velmoci podílely na rekonstrukci Sýrie. Článek tvrdí, že bohaté státy Perského zálivu, stejně jako potenciální evropské donory, rozhněvala ruská intervence v Sýrii, a proto podmiňují svou pomoc tím, že Moskva zajistí skutečné mírové řešení syrské krize.

V tomto případě opět není jasné, proč byla informace označena nelichotivým červeným razítkem. To, že po skončení bojů by měla následovat rekonstrukce Sýrie je nabíledni. Stejně tak je jasné, že jednotlivé státy se svým příspěvkem budou spojovat různé podmínky a EU už v minulém roce dala jasně najevo, že jednou z jejích podmínek je trvalé mírové uspořádání, podmíněné mimo jiné odchodem Bašára Asada z funkce syrského prezidenta. Možná se to Rusku nelíbí, ale to z podobné informace ještě nedělá fake news.

7. Důkazní břemeno je nad síly Kremlu

Co můžeme z ruské snahy oficiálně razítkovat některé informace vyčíst? Především musíme konstatovat, že se ruskému ministerstvu nedaří unést důkazní břemeno. Pokud chci některou informaci odsoudit, měl bych ji především vyvrátit. A to se ani v jednom citovaném případě nepodařilo. Spíše se tedy zdá, že se Kreml ani tak nepustil do boje za pravdivost informačního prostoru, jako se spíše vydal na cestu dehonestace těch informací, které se mu nelíbí.

Na takový postup má samozřejmě plné právo, jenom by měl na místo razítka „fake news“ užívat razítko „we don’t like it“. Pak bychom mohli Moskvě jen stěží něco vytýkat. Zatím to ale tak trochu vypadá, že ruský projekt boje s „fake news“ sám poněkud zavání fejkovitostí.

Autor: Vladimír Votápek. Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci. Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu.

Zdroj: iDNES.cz. Na webu StopFake byl článek zveřejněn se souhlasem redakce.

Pozn. red.: Bod č. 3 byl autorem dodatečně redigován.