Až noviny napíšou „zrušte demokracii“, bude na aktivismus pozdě

Cílem organizátorů ruských dezinformačních kampaní je proniknout do českých médií, zahltit lidi falešnými informacemi a oslabit vůli společnosti k odporu. Nejedná se o domněnku nebo o snahu dělat z komára velblouda. Projevy těchto snah vidíme na internetu denně a míru rizika dokládá řada průzkumů i konkrétních případů.

Na nebezpečí z východu upozorňuje česká Bezpečnostní informační služba ve své výroční zprávě za rok 2015. Ve zpravodajské komunitě není jediná. Podobná varování jsme mohli zaznamenat třeba v Estonsku nebo v Německu.

Monitorování dezinformační kampaně se věnují centra v Evropské unii i v NATO. I debata v USA kolem ovlivňování prezidentských voleb, vazby některých kandidátů na vysoké politické pozice v Evropě na Kreml či jejich souhlasné postoje s jeho agresivní politikou napovídají, že hrozba není smyšlená.

I pokud se zaměříme striktně na média, šíření dezinformací pocházejících z ruských zdrojů rozhodně nepředstavuje výjimku. Dalekosáhlé důsledky měl případ třináctileté holčičky Lisy žijící v Německu, původem z Ruské federace. Poté, co ruskojazyčná média informovala, že Lisa byla znásilněna uprchlíky, strhly se napříč Německem demonstrace rodilých Rusů, přestože oficiální zdroje brzy tuto informaci vyvrátily.

Lživé zprávy mají potenciál způsobovat politické nepokoje. A v závěru je vlastně docela jedno, jestli pocházejí přímo z Kremlem financovaných zdrojů. Podstatné je, že napomáhají jeho zájmům a přispívají tak ke snižování důvěry v demokratický systém a seriózní zpravodajství. Podle nedávno dokončeného Auditu národní bezpečnosti může taková situace vést k nárůstu podpory extremistických stran, ke snaze o změnu ústavního zřízení a zpochybňování členství v západních strukturách jako NATO nebo EU. Debata o dezinformacích se u nás sice poměrně rozvinula, rozhodně ale ještě není čas plácat se po zádech a namlouvat si, že jsme z nejhoršího venku.

Ďáblu se nejvíce daří, když na něj nikdo nevěří

Jednu skutečnost nelze popřít: návštěvnost webů typu Aeronet nebo Protiproud, které svým obsahem patří k „přitakávačům“ Kremlu, nešplhá příliš vysoko. I přesto podle průzkumu zhruba čtvrtina Čechů těmto takzvaným „alternativním“ zdrojům důvěřuje více než těm seriózním. Podle agentury Median zároveň okolo 70 procent obyvatel považuje falešné zprávy a propagandu šířenou cizím státem za závažnou internetovou hrozbu. Otázkou tedy je, kde se mohla stát chyba?

Velké množství lidí získává informace o aktuálním dění ze sociálních sítí, zejména z Facebooku. Právě ten představuje nejplodnější platformu pro cirkulaci falešných a manipulativních zpráv. Jednotlivé webové stránky, které se tváří jako zpravodajské, mezi sebou články přebírají a sdílejí. Jejich sdělení se tedy v závěru mohou dostat k mnohanásobně většímu počtu čtenářů, než by se mohlo zdát.

Situaci pak umocňuje skutečnost, že až 40 procent mladých lidí nedokáže v médiích dezinformaci rozeznat, přestože zkušenost napovídá, že právě ti jsou s moderními sdělovacími prostředky sžití nejvíce. Podle Českého rozhlasu pak byly nejpopulárnější zprávy z dezinformačních stránek na Facebooku sdíleny častěji než ty vyprodukované seriózními zpravodajskými weby. Sdílení samozřejmě není nejprůkaznějí ukazatel, data ale všeobecně naznačují, že problém s dezinformacemi rozhodně máme.

Jeden z těchto webů, Aeronet, který pečlivě tají identitu svých autorů, již v infiltraci mediálního prostoru uspěl, a to dokonce dvakrát. Vzpomeňme na haló, které způsobila falešná zpráva o červených kartách, kterými demonstranti 17. listopadu v Praze vyjadřovali nesouhlas s politikou prezidenta Miloše Zemana, a které měla údajně rozdávat americká ambasáda. Tato dezinformace se z online prostoru dodnes zcela nevytratila a dezinformační weby ji nadále prezentují jako potvrzený fakt.

Minulý rok v únoru Aeronet publikoval smyšlený dohad o tom, že převlečený policista, takzvaný „muž v hnědé bundě,“ tajně organizoval protiimigrační protesty. Video, které text doprovázelo, sdíleli lidé na sociálních sítích a během několika dní se dočkalo přes půl milionu zhlédnutí. Jeho autorem byla facebooková kampaň We Are Here At Home.com, která velmi profesionálně oslovuje specifické cílové skupiny se zprávami podněcujícími k nenávisti se zaměřením na xenofobii, rasismus a náboženskou nesnášenlivost.

V současnosti má jejich stránka téměř 80 tisíc fanoušků. Co na tom, že valná většina článků, které na Aeronetu a jemu podobných webech vyjdou, jsou natolik bizarní, až se skutečně nechce uvěřit, že by obsah těchto webů někdo mohl brát vážně. Odkazy na některé texty Aeronetu se dokonce objevily na facebookových profilech našich politiků, bývalého hejtmana Jihomoravského kraje za ČSSD Michala Haška nebo bývalého místopředsedy Senátu z téže strany Zdeňka Škromacha.

Prevence je lepší než odboj

Manipulativnímu a dezinformačnímu webu Parlamentní listy se zase úspěšně daří řadit k mediálnímu mainstreamu, a to i přesto, že podle studie Masarykovy univerzity využívá k psaní o tématu zahraniční politiky více manipulačních technik než oficiální ruský web Sputnik. Spíše než o prvoplánovou pro-kremelskou propagandu se u vydavatele v tomto případě jedná o ekonomicky motivovanou snahu využít jakýchkoliv prostředků, aby přilákal čtenáře, a absenci jakékoli žurnalistické etiky. To ale není důvod nevěnovat pozornost Ruské federaci v roli šiřitele dezinformací.

Problém nevyřešíme tím, že propadneme panice a začneme svalovat veškerou vinu za všechno zlé na ruskou dezinformační kampaň. Naše země má i mnoho jiných problémů, kterým je třeba se věnovat. Avšak pouze společnost, která je schopná nebezpečí pojmenovat a vést o něm diskusi, se mu může ubránit. Důležité je podněcovat uvědomělost a odolnost společnosti, podporovat mediální gramotnost a občanské vzdělávání tak, abychom se dokázali i do budoucna jakékoliv dezinformační kampani bránit bez většího vypětí sil. Je třeba o těchto výzvách otevřeně mluvit, ne je zlehčovat.

Už dnes řada lidí aktivně pracuje na tom, aby situaci změnili. Studenti Masarykovy univerzity se pokoušejí atraktivním způsobem učit mladé lidi (v projektu Zvol si info – pozn. red.), jak ověřovat zprávy a rozpoznávat dezinformace. Organizace Člověk v tísni objíždí základní a střední školy a s projektem Jeden svět na školách vzdělávají žáky a zvyšují jejich mediální gramotnost. Web Demagog.cz přispívá do debaty faktickým ověřováním výroků českých politiků. Jednotlivé projekty ale zatím nemají dostatečné kapacity a finance, aby mohly dlouhodobě ovlivnit celospolečenský vývoj.

Dezinformační projekty, které v České republice fungují, napomáhají šířit rétoriku ruského režimu a obhajují jeho agresivní politiku, ať už z přesvědčení, z hlouposti, nebo s vidinou ekonomického zisku. Jedním z typických příkladů takové falešné zprávy je informace, že na ukrajinskou vládu mají klíčový vliv fašisté. Šířily ji jak dezinformační weby, tak někteří politici s prokremelskými postoji. V současnosti této dezinformaci u nás věří více než 30 procent populace.

Naše seriózní média zatím dezinformace a prokremelské postoje nepřejímají. Pokud bychom se ale do takové situace dostali, cesta ven bude mnohem náročnější. Správný čas pro aktivní řešení je právě nyní.

Autor: Veronika Víchová (Evropské hodnoty), pro Deník Referendum. Článek byl zveřejněn se souhlasem redakce.