Hybridní válka ohrožuje i Česko

Z „hybridní války“ se stal v souvislosti s ruskou anexí Krymu a konfliktem na Ukrajině „módní“ pojem, o němž však veřejnost v podstatě neví, co znamená. Česká bezpečnostní komunita i ozbrojené složky se už nějakou dobu potýkají s úkolem, jak tyto hybridní hrozby popsat.

Válka. | foto: Ilustrace Richard Cortés, Česká pozice

Ruská anexe Krymu a konflikt na Ukrajině pro Západ „znovu objevily“ hybridní válčení, jež však není žádnou revoluční novinkou. Postupem času a v důsledku moderních technologií se vyvíjí stejně jako samotné válčení a stává se nebezpečnější a hůře odhalitelnou hrozbou i pro Českou republiku. Podstata moderního hybridního válčení – nevědomost a neschopnost ho rozpoznat – je jedním z principů jeho úspěšného vedení. Stírají se totiž při něm hranice mezi mírem a válkou, kdo je agresor a proti komu zasáhnout.

Výstižně ho popsal náčelník generálního štábu ruských ozbrojených sil Valerij Gerasimov už v roce 2013 – rok předtím, než Moskva toto hybridní válčení prakticky bez jediného výstřelu použila na Krymu. Jeho článek v časopisu Vojensko-průmyslový kurýr o nové koncepci nelineárních neboli hybridních válek experti označují za přesný popis, jak Rusko „uvařilo“ konflikt na Ukrajině.

„Hybridní hrozby nejsou na první pohled viditelné a jsou schopné dlouhodobě oslabovat systém. Ten pak zkolabuje při iniciaci běžného válečného konfliktu,“ říká Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity v Brně, který se problematikou zabývá.

Definice

Hybridní konflikt lze definovat jako kombinaci použití konvenčních a nekonvenčních nástrojů k vedení války s cílem přinutit protivníka ke krokům, jež by neučinil – jako kombinaci tradičního ozbrojeného konfliktu, guerillového boje, teroristických útoků na mnoho cílů včetně civilistů s cílem zastrašit je, využívat zločinecké bandy, psychologické operace nebo stále nebezpečnější kybernetické útoky k destabilizaci společnosti.

Zapojeny mohou být různé typy jednotek – od pravidelné armády přes speciální síly až po paramilitantní uskupení či maskované ozbrojence, takzvané „zelené mužíčky“ jako v roce 2014 na Krymu. Útočník může také mnohem dříve, než nasadí vlastní síly, v napadené zemi rozdmýchávat a podporovat nepokoje, vést ekonomickou i diplomatickou válku, útočit v kyberprostoru a rozpoutat informační a propagandistickou kampaň.

Hybridní konflikt lze definovat jako kombinaci použití konvenčních a nekonvenčních nástrojů k vedení války s cílem přinutit protivníka ke krokům, jež by neučinil

Nevojenské nástroje hrají v dosažení cílů hybridní válkou hlavní roli. „Cílem útočníka je ovládnout mysl politického vedení a obyvatel napadeného státu pomocí propagandy (psychologické operace), klamných operací a zastrašování terorem. Pokud již je vojenská síla použita, je použita na zapřenou,“ uvádí dokument českých expertů Hybridní válka jako nový fenomén v bezpečnostním prostředí Evropy. V „ideálním případě“ nemusí být v hybridním konfliktu tradiční vojenská síla – pravidelná armáda – vůbec použita.

Dezinformace

S hybridním konfliktem máme zkušenost i ve své historii – rok 1938 a zabrání Sudet. „Nacistické Německo zahájilo ,hybridní válku‘ za pomoci různých nacistických sudetoněmeckých militantních skupin a masivní protičeskoslovenské propagandy. Situace kulminovala Mnichovskou dohodou v září 1938. V roce 1939 pak byla využita kombinace proněmeckých a protipolských postojů k manipulaci v takzvaném slezském odboji,“ řekl Mareš.

A stejně jako další experti upozorňuje, že Česká republika se v současnosti potýká s mnoha hybridními hrozbami, jimž dodal nový rozměr kyberprostor a komunikační technologie včetně sociálních sítí. A náš bezpečnostní systém už na ně reaguje – zabývají se jimi složky resortů vnitra i obrany a i Audit národní bezpečnosti. Počátkem letošního roku by mělo vzniknout národní centrum proti terorismu a hybridním hrozbám.

Hybridními hrozbami se zabývají složky resortů vnitra a obrany i Audit národní bezpečnosti. Z hlediska veřejnosti jsou dezinformace nejčastěji používaným nástrojem hybridního válčení.

České tajné služby už delší dobu sledují posilování ruských aktivit. Výroční zpráva Bezpečnostní a informační služby (BIS) za rok 2015 konstatovala, že „ruskými prioritami byly operace vedené v rámci informační války v kontextu ukrajinské a syrské krize“. Ruské tajné služby se podle BIS snažily například infiltrovat do médií a masivně podporovat Moskvou řízenou propagandu a dezinformace, například zprávami očerňujícími USA a NATO nebo vyvoláváním či zneužíváním napětí v Česku.

Z hlediska veřejnosti jsou dezinformace nejčastěji používaným nástrojem hybridního válčení. „V Česku a na Slovensku existuje přibližně sto velmi aktivních webových stránek, které šíří proruskou propagandu,“ tvrdí analytička Ivana Smoleňová z Pražského institutu bezpečnostních studií.

Rusko

Pojem hybridní válčení zřejmě poprvé použil americký bezpečnostní analytik William J. Nemeth ve své knize Future War and Chechnya: A Case for Hybrid Warfare (Budoucí válka a Čečensko. Příklad hybridního válčení) z roku 2002 o rusko-čečenské válce. V ní podle něho šlo o střet moderního státu Ruska s „hybridním“ státním uskupením Čečenskem.

Od roku 2003 Rusko postupně přetvářelo své vojenské plánování a operační způsoby. Moskva zcela rezignovala na „tradiční válčení“ a postupně přidávala a vylepšovala nové prvky válčení – všechny, které lze dnes označit za součást hybridního boje, už Rusko v minulosti použilo, jen se změnilo pořadí priorit.

Všechny nové prvky válčení, které lze dnes označit za součást hybridního boje, už Rusko v minulosti použilo, jen se změnilo pořadí priorit

V době Sovětského svazu a těsně po jeho rozpadu lpěla Moskva na tradiční porážce protivníka silou, poté na náhradě vlády a nakonec na sociálním inženýrství, v novém pojetí od roku 2003 jsou priority obrácené – pro zničení protivníka nemusejí být bojové jednotky nasazeny. Jde o staronový koncept sovětské subverze, podvratné či rozvratné činnosti, jež byla v minulosti klíčovou součástí aktivit KGB s cílem delegitimizovat společnost a zlomit její schopnost se bránit. Dnešní otevřená demokratická společnost Západu tomu paradoxně pomáhá.

V létě 2008 si Rusko nové prvky boje vyzkoušelo ve válce s Gruzií o Abcházii a Jižní Osetii, v níž uplatnilo konvenční bojové akce v kombinaci s řadou nekonvenčních, jež odpovídají hybridnímu válčení. Kromě pravidelné armády nasadila Moskva speciální síly a další skupiny ozbrojenců a použila ekonomické i diplomatické nástroje – těsně před vypuknutím konfliktu začala například jihoosetským obyvatelům přidělovat ruské pasy.

Poprvé také použila kybernetický útok, jenž během několika hodin zcela ochromil či změnil internetové stránky gruzínského prezidenta, vlády i úřadů, a také vedla informační válku, když se snažila vnutit světu i domácí veřejnosti svůj názor záplavou prohlášení, informací a dezinformací.

Pokles autority

Experti se shodují, že pro úspěšné hybridní válčení jsou třeba vhodné podmínky, což Ukrajina splňovala – roztříštěná a zbídačená společnost, ekonomické problémy, dlouhodobá frustrace, národnostní diverzita, nacionalistický extremismus, korupce a klientelismus, což zapadalo do čtyř stadií staronového scénáře dřívější „ruské subverze“ či novodobého „hybridního boje“ k prosazení svých zájmů.

V prvním stadiu je demoralizována společnost a radikalizovány různé skupiny obyvatelstva, včetně vztahu zaměstnanců a zaměstnavatelů či církví a nevěřících. Tajné služby „útočníka“ podporují oba krajní tábory, například levicové i pravicové extremisty, protože oba se potřebují a rozkládají a zatěžují společnost. Ve druhém stadiu jsou destabilizovány instituce, především ekonomický a právní systém.

Nejen v evropských společnostech, ale i v té české jsou proruské dezinformace součástí malých či větších „hybridních předeher“, jež mají snížit autoritu státu, národních či nadnárodních institucí, jako je Evropská unie či NATO, a vyvolat nedůvěru v demokratické principy

Ve třetím stadiu nastává krize – přestává fungovat společnost a objevuje se volání po novém vůdci či směru, což může vyústit v občanskou válku nebo v „internacionální pomoc“. Ve čtvrtém stadiu se odehrává normalizace – „nové“ elity v čele státu začínají obnovu, často za eliminace protivníků.

Nejen v evropských společnostech, ale i v té české jsou proruské dezinformace součástí malých či větších „hybridních předeher“, jež mají snížit autoritu státu, národních či nadnárodních institucí, jako je Evropská unie či NATO, vyvolat nedůvěru v demokratické principy, rozdělit společnost a vytvořit nejednotu spojenců, čemuž pomáhá i Islámský stát nebo migrační krize.

Zpravodajské služby i občanská společnost

Pokud se Česká republika ocitne v prvním stadiu – a možná v něm už je –, s hybridním válčením se potýká nejen armáda nebo stát, ale celá společnost, měla by se především dokázat ubránit infiltraci politického vedení státu vlivovými agenty a seznamovat se sítěmi hybridního útočníka, které si v zemi vytváří.

Podle expertů je obrana proti hybridnímu válčení záležitostí nejen zpravodajských služeb, ale i občanské společnosti. A doporučují posilovat schopnost státu plnit své základní funkce, a tím i loajalitu občanů vůči němu. Stejně důležitá je zpravodajská a analytická činnost s cílem odhalit přípravu protivníka k hybridní válce a zejména její zahájení.

Zmíněný Audit národní bezpečnosti uvádí, že náš stát zatím není schopný odhalit hybridní kampaň ani včas, ani její rozsah a státní správa není dostatečně odolná vůči pokusům o ovlivnění zahraniční mocí. Přitom lze zřejmě eskalaci hybridního konfliktu zabránit pouze tak, že obrana bude silnější než útok.

Otázkou je, jak reagovat na ruskou propagandu a proruské dezinformace, jde-li o válku o lidské vědomí. „Důležité je mít věrohodné kanály na vyvracení dezinformací. A systematicky posilovat mediální gramotnost populace. Vzdělávací systém se musí adaptovat na realitu nových médií a sociálních sítí,“ říká Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity.

Ruského hybridního válčení se obává kromě baltských zemí například Německo, kde by se Moskva mohla pokusit dezinformacemi a vlivovými agenty ovlivnit letošní parlamentní volby. Finsko hodlá založit Centrum proti hybridním hrozbám. Poněkud poplašná pak je zpráva ruské agentury URA, že Rusové zmanipulovali volbu českého prezidenta Miloše Zemana v roce 2013. Podle české civilní kontrarozvědky jde o dezinformaci, jež má zmást a dezorientovat veřejnost. Analytici, kteří u nás ruské aktivity sledují, se domnívají, že jde o ničím nepodložené tvrzení.

Cíl dezinformací: Rozděl a panuj!

Proruské dezinformace zaplavují Evropu včetně Česka. Mají demoralizovat společnost, obrátit veřejné mínění proti západním institucím a narušit jednotu, říká v rozhovoru analytička Ivana Smoleňová z Pražského institutu bezpečnostních studií.

ČESKÁ POZICE: Jednou ze součástí hybridního boje jsou dezinformace. Nepatří tento nástroj k nejsilnějším?

SMOLEŇOVÁ: Důvodů velké popularity dezinformací a konspiračních teorií je více, reflektuje to komplikovanost dnešní doby a komplexnost výzev, jimž v současnosti Evropa čelí. Jedním z nejdůležitějších problémů je slabá odolnost společnosti – předpokladem využívání dezinformací je, že jim lidé snadno uvěří.

V uplynulých 15 až 20 letech se značně změnil způsob, jímž lidé získávají informace, a jak se socializují – většina dnes například získává informace ze sociálních sítí. Evropské vzdělávací systémy však tuto změnu zatím nedokázaly reflektovat. V podstatě ve školách neexistují předměty, které by zvyšovaly kritické myšlení a mediální gramotnost. Potom těžko někoho překvapí, že většina nedokáže rozlišit mezi pravdivou a nepravdivou informací a že jsou lidé náchylní věřit dezinformacím.

ČESKÁ POZICE: Šířením především ruských dezinformací se zabývají i české tajné služby. Vyvíjejí se způsoby útočníků?

SMOLEŇOVÁ: Způsoby, jimiž proruská média manipulují společností, se vyvíjejí s problémy, jež jsou v dané době dominantní. Před dvěma až třemi lety převládaly na proruských serverech zprávy o Ukrajině a zlém a agresivním Západu, dnes převažují ty o imigrantech a neschopnosti Evropské unie řešit své problémy. Naštěstí se vláda i bezpečnostní složky pozvolna začínají těmito způsoby zabývat a provádějí konkrétní kroky. Od ledna například na ministerstvu vnitra vznikl nový odbor pro boj s hybridními hrozbami a terorismem.

ČESKÁ POZICE: Jaký je dlouhodobý cíl dezinformačních akcí?

SMOLEŇOVÁ: Kvůli více krizím – finanční, migrační či elit – existuje ve společnosti frustrace a nespokojenost a proruská média stejně jako populističtí politici je dokážou efektivně využívat ve svůj prospěch a násobit.

Dlouhodobým cílem proruských médií není ani tolik propagovat Rusko a Putina, proto by se to nemělo nazývat propagandou, jako útočit na Západ a jeho jednotu v rámci dlouhodobé strategie „rozděl a panuj“. Tato média se snaží podkopávat důvěru lidí v instituce, média, politiky a v demokracii, v podstatě ve vše, co pochází ze Západu, a tím obracet společnost proti establishmentu.

Autor: Lubomír Světnička.

Článek původně vyšel 3. prosince 2016 v tišněné příloze Lidových novin Česká pozice pod titulem „Ubráníme se novému vedení války“. Poté byl 13. ledna 2017 publikován na internetových stránkách České pozice pod názvem „Hybridní válka ohrožuje Česko„. Na webu StopFake byl text zveřejněn se souhlasem redakce.