Aktivní jádro české dezinformační scény dnes čítá zhruba čtyřicet webů. Některé jsou přímými tvůrci dezinformací a manipulací, jiné „jen“ přebírají svůj obsah od stejně laděných platforem. Pokud něco tyto pseudonovinářské projekty spojuje, je to absence jakékoli novinářské etiky i forma jejich sebeprezentace.

Všechna níže uvedená média se snaží vytvořit dojem, že jsou v rámci domácí mediální scény jedním z mála nezávislých a zároveň utlačovaných hlasů, které jako jediné přinášejí „objektivní“ informace, přičemž ostatní „lžou“.

Typicky se proto skrývají za slogany jako „píšeme bez cenzury, bez politické korektnosti, bez servilních postojů…“ (AE News), „nezávislé zpravodajství z celého světa aneb Co se jinde nedozvíte“ (AC24), „cílem je sdružovat lidi s myslí otevřenou a nezotročenou“ (NWOO) nebo „nikdo nám nediktuje, o čem máme psát“ (Parlamentní listy).

Tato sebeprezentace souběžně s tím zahrnuje očerňování tradičních médií, která jsou obviňována z propagandy a cenzury.

Komentátoři se na jednotlivých dezinformačních serverech vyskytují opakovaně, jejich texty lze číst na různých webech. Málokterá dezinformace se proto objeví pouze na jednom serveru, obvykle je mezi sebou aktivně přebírají, někdy s úpravami, většinou však beze změn.

Čtenář jednoho serveru se kvůli proklikům snadno stane konzumentem dalších dezinformačních webů, a tak i součástí specifického vidění světa.

Známé firmy

Významnou roli na české dezinformační scéně hraje společnost Our media a. s., do jejíhož obchodního portfolia patří vedle serveru Parlamentní listy několik dalších dezinformačních či manipulativních serverů.

Mezi nimi najdeme i několik zjevně proputinovských webů. Jedná se o servery EUportálEuserverFree GlobePrvní zprávya síť regionálních zpravodajských portálů, jejichž prostřednictvím společnost pokrývá prakticky všechny kraje.

Do února 2017 do skupiny patřil též konspirační magazín Protiproud bývalého spolupracovníka prezidenta Klause Petra Hájka.

K jádru české dezinformační scény patří také tři silně proputinovsky orientované servery – AC24 podnikatele Ondřeje Geršla, anonymizovaný AE News (známý jako Aeronet) a server Nová republika.

Ty pak doplňuje česká odnož oficiálního kremelského serveru Sputnik CZ, kdysi Hlas Ruska.

PL – prezidentovy listy

Žebříčku aktivity těchto serverů s přehledem vévodí právě Sputnik a server Parlamentní listy. Oba publikují až padesát článků denně.

Oba servery zároveň značně potlačily svou vlastní autorskou činnost, v současnosti tvoří většinu jejich obsahu různá interview, zprávy a převzaté články odpovídající jejich představám o světě.

Jejich redaktoři se zřídka stávají přímými autory dezinformací, i když oba servery řadu nepravdivých nebo překroucených tvrzení sdílejí. Příkladem jsou konspirační teorie Martina Kollera a Moniky Pilloni o migrační krizi.

Za více než sedmisettisícovou čteností Parlamentních listůměsíčně stojí několik faktorů. Jednak prezentace různých názorových extrémů ve vzájemném konfliktu, jednak počty publikovaných článků.

V neposlední řadě také de facto neomezený a needitovaný prostor, který Parlamentní listy dávají libovolným politikům a politicky aktivním občanům.

Právě veřejně známé osoby, které server používají jako kanál pro prezentaci svých názorů a které Parlamentní listy citují jako důvěryhodný zdroj informací, přispívají k obchodnímu úspěchu webu.

Na stránkách Parlamentních listů v současnosti najdeme profily členů všech sněmovních stran. Čtenářským tahákem je pak prezident Miloš Zeman, který serveru už poskytl na čtyřicet rozhovorů.

Nehledě na nízkou úroveň žurnalistiky Parlamentních listůZeman dokonce v minulosti vyzval čtenáře, aby „četli co nejvíce Parlamentní listy jako velmi objektivní internetový deník, kterého si váží“. Naopak na účet veřejnoprávní České televize se Miloš Zeman opakovaně vyjádřil, že není objektivní, nezávislá ani profesionální.

Proč nevydělat na lži

Typickým příkladem manipulace kremelského Sputnik CZ je článek o tom, že aktivisté z Bílých přileb byli usvědčeni z vytváření falešných zpráv o práci v Sýrii.

Hlavní rozdíl mezi oběma servery je ten, že zatímco u Sputniku CZ je jasným motivem pro šíření dezinformací propagace kremelského pohledu na svět, u Parlamentních listů (respektive společnosti Our media a. s. vlastněné podnikatelem a senátorem Ivo Valentou) se jedná o součást obchodního modelu.

O roli, kterou společnost Our media a. s. hraje na české mediální scéně, vypovídá i to, že třetím nejaktivnějším dezinformačním serverem je jedna ze subdomén Parlamentních listů – První zprávy, jejichž činnost se za poslední rok a půl zpětinásobila. Výrazně se zvýšila i „produkce“. Zatímco v dubnu 2016 server publikoval 125 článků, za srpen 2017 je to již více než 800 článků.

Velmi aktivní je i server Nová republika. Ten se prezentuje jako „politická iniciativa proti hospodářskému a sociálnímu marasmu a pro sociální odpovědnost a solidaritu“. V porovnání s dvojicí, která je z hlediska množství publikovaných článků na špici české dezinformační scény, je však jeho aktivita asi čtvrtinová.

Oficiální redaktoři Nové republiky jsou Ivan David (bývalý ministr zdravotnictví v Zemanově vládě a člen ČSSD), Václav Dvořák, Blanka Langerová a Petr Ďoubalík. Ve valné většině však jen přebírají články ostatních dezinformačních serverů.

Mnozí z nich jsou však i tvůrci různých zjevných nepravd a konspiračních teorií (například Jaderný úder proti Rusku?, Státní převrat uslintaných hyen, Příprava chemického útoku v Sýrii: raketový torpédoborec USA vyplul na moře a z márnice v Idlíbu zmizela těla 23 dětí).

My za to nemůžeme

Zmiňovaný trend omezení vlastního obsahu lze zaznamenat i u některých méně aktivních serverů. V posledních měsících například i u serveru AC24, který je zřejmým a (při porovnání podílu dezinformací na celkovém objemu zpráv) častým šiřitelem dezinformací.

Jeho obsah v současnosti tvoří velké množství názorů převzatých od různých odborníků a osobností kritizujících USA a adorujících ruského prezidenta Vladimíra Putina.

V závěru je však efekt u všech serverů, které omezují vlastní původní texty, stejný – zbavují se odpovědnosti za obsah jednotlivých sdělení. Následně pak obsah obhajují tím, že se nejedná o názor redakce, ale o názor odborníka či politika „XYZ“. Bez ohledu na to, zda lze danou osobu skutečně považovat za experta na danou problematiku.

Zároveň se zaštiťují tím, že dávají prostor všem bez ohledu na ideologickou vyhraněnost. Z těchto pozic rovněž kritizují veřejnoprávní Českou televizi, kterou označují za hlásnou troubu vládnoucích elit.

Svět je zlý a dobře se jím straší

České dezinformační servery preferují zahraničněpolitická témata před domácími. Výjimkou jsou Parlamentní listy, které se do velké míry profilují právě na vnitropolitických otázkách.

Od počátku roku je možné na české dezinformační scéně zaznamenat zejména zájem o Evropskou unii a USA. Celkový narativ týkající se obou aktérů je velmi kritický.

EU popisují různými pejorativními přívlastky jako „nástroj totality a řízené globalizace“ (Protiproud), „parazitní nadevropskou strukturu“ (Zvědavec) či „byrokratický totalitní aparát“ (Svobodné noviny).

U serverů AC24Protiproud a Zvědavec pak dostaly značný prostor také různé konspirační teorie zaměřené na údajné prorůstání tzv. Deep State (tedy konspiraci o skryté síti zpravodajských služeb údajně řídících stát) a NWO (New World Order – konspiraci o údajné skryté skupině řídící celý svět) do americké politiky.

Právě zahraniční zdroje jsou pro některé dezinformační servery inspirací jejich obsahu. Například AC24 nejčastěji uvádí za svůj zdroj cizojazyčné servery šířící konspirační teorie či různé zavádějící a manipulativní články, jmenovitě Breitbart, Zero Hedge, South Front a Prison Planet, propagující kremelský pohled na mezinárodní vztahy.

Mezi oblíbené zdroje patří též server What Does It Mean, který se odkazuje na údajné (ve skutečnosti neexistující) zprávy ministerstva obrany Ruské federace. Část obsahu však bývá přebírána též z oficiálních ruských kanálů RT a Sputnik.

Podobné trendy na české dezinformační scéně byly identifikovány programem Kremlin Watch i v roce 2016, je tedy zřejmé, že se praxe dezinformačních serverů příliš nemění.

 

Autorka Markéta Krejčí je juniorní analytičkou programu Kremlin Watch Think-Tanku Evropské hodnoty. Vyšlo na webu HlídacíPes.org.