Zdroj: Jurij Beršidskij pro The Insider
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyslovil během oslav Dne nezávislosti větu, která v ruských médiích vyvolala smršť uštěpačných poznámek. Agentura RIA Novosti v článku s názvem „Zelenskyj prohlásil, že Dunkerk byl dobyt ukrajinskými kozáky“ napsala:
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj během oslav ukrajinského Dne nezávislosti prohlásil, že kozáci, kteří pomáhali Francouzům, dobyli v 17. století pevnost Dunkerk (Dunkerque). „Vždyť do roku 1991 jsme toho stihli hodně. Došlo ke svěcení Kyjevské Rusi, Ivan Fjodorov vydal ve Lvově Apoštola, byla založena Kyjevsko-mohyljanská akademie, kozáci v čele s Bohdanem Chmelnyckým a Ivanem Sirkem dobyli pevnost Dunkerk, byla vytvořena Ústava Filipa Orlyka,“ prohlásil ukrajinský prezident.
Podle legendy se přes dva tisíce kozáků pod vedením Bohdana Chmelnyckého a Ivana Sirka a také polští pěšáci po boku Francouzů, jimž velel princ de Conde, zúčastnili oblehání Dunkerku, v jehož důsledku se pevnost podařilo dobýt. Tato verze však není podpořena historickými prameny a byla vyvrácena i ukrajinskými odborníky.
Ruská tisková agentura TASS o událost podala takto:
„Prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj ve svém projevu na Den nezávislosti Ukrajiny zmínil nepotvrzenou verzi příběhu o účasti ukrajinských kozáků při dobytí francouzské pevnosti Dunkerk v 17. století. […]
Verze o účasti kozáků při dobytí pevnosti Dunkerk během třicetileté války není podložena žádnými dokumenty a je považována za mýtus. Polští historici na základě studia archivů konstatují, že obléhání Dunkerku se účastnili polští žoldáci, nikoli ukrajinští kozáci.“
Gazeta.ru uvádí názor „odborníka“ Volodymyra Kornilova a představuje jej přitom jako „ukrajinského historika a politologa“ (ve skutečnosti ovšem zastupuje samozvanou DLR). Kornilov tvrdí:
„Pseudohistorická báchorka o ‚dobytí Dunkerku záporožskými kozáky‘ se na Ukrajině šíří už dlouho. Dostala se dokonce do učebnic, stejně jako spousta jiných báchorek. V roce 1645 měli údajně záporožští kozáci na člunech přeplout Baltské moře na pomoc Francouzům a dobyli s nimi pevnost Dunkerk.“
Komsomolskaja pravda také otiskla názory odborníků. Jedním z nich je kandidát historických věd Alexandr Zakatov, který prohlásil:
„Nikdy jsem nic takového neviděl ani neslyšel. Pokud by se takto významná událost skutečně stala, není možné, aby ji historici nezaznamenali. Třeba účast Poláků v této válce potvrzena byla. Možná bojovali i při dobývání Dunkerku. Polsko bylo v polovině 17. století významnou evropskou mocností, jeho vojska se účastnila mnohých událostí. […] Pokud takový fakt zmiňuje hlava státu, tak je to jistý historický objev. Jistá senzace pro historii záporožského kozáctva. Chtělo by to však doložit seriózními historickými prameny. A ne dojmy a emocemi. Viděl někdo svědectví o tom, že v polském oddíle čítajícím dva a půl tisíce lidí bojovaly i kozácké jednotky? Já osobně jsem žádnou podobnou informaci v žádném seriózním zdroji nenašel…“
Historická epizoda, kterou zmínil Zelenskyj, skutečně vyvolává mezi historiky spory. Zvláštní však je, že „odborníci“ z ruských médií jako by nevěděli, že verzi o účasti záporožských kozáků jako žoldáků ve třicetileté válce (1618-1648) podporovali naprosto seriózní historici včetně klasika ruské historické vědy Nikolaj Kostomarov. Ve svém díle „Ruské dějiny v biografiích jejich hlavních osobností“ ruský historik psal:
„Na počátku roku 1646 uzavřel polský král smlouvu s Benátkami: Tiepolo odevzdal králi 20 000 tolarů na stavbu kozáckých čajek (člunů). Král pozval do Varšavy čtyři kozácké náčelníky: Iljaše Karaimoviče, Barabáše, Bohdana Chmelnyckého a Nesterenka. Chmelnyckyj záhy přijel, kde se zúčastnil jednání s hrabětem de Bregi, francouzským vyslancem v Polsku, ohledně převozu kozáků k francouzskému vojsku. Dva tisíce čtyři sta ochotných kozáků se poté vydalo do Francie a v roce 1646 se podíleli na dobytí Dunkerku z rukou Španělů.
Král se s kozáckými náčelníky setkal v noci, srdečně je přijal, slíbil, že rozšíří počet kozáků na 20 000, vedle tzv. evidovaných, vydal rozkaz ke stavbě čajek a dal jim 6000 tоlаrů spolu se slibem, že během dvou let zaplatí dalších 60 000.“
Později, ve 20. letech 20. století ukrajinský historik žijící v Paříži Ilko Borščak (též Ilja Baršak) věnoval této historce svou práci „Francie a Ukrajina. Kozáci B. Chmelnyckého u Dunkerku“. Podle jeho verze byl mezi kozáckými veliteli také Ivan Sirko, budoucí ataman Záporožské Seči.
V poslední čtvrtině 20. století představil polský historik Zbigniew Wójcik verzi, podle které se dobývání Dunkerku účastnili nikoli kozáci, ale polští žoldnéři, neoficiální vojenské jezdectvo známé jako Lisovčíci. Známý ukrajinský historik Volodymyr Holobuckyj se ve své práci „Záporožské kozáctvo“ (1994) domnívá, že si Borščak ve francouzských pramenech spletl jméno velitele žoldáků barona de Sirot se jménem Ivana Sirka. Podle Holobuckého se tedy nejedná o kozáka Ivana Sirka, nýbrž o Clauda de Letoufa, barona de Sirot, který ve svých memoárech obléhání Dunkerku popsal. Holobuckyj dochází k závěru, že důvěryhodná svědectví o účasti kozáků v této události neexistují.
Nicméně shoda v této otázce mezi historiky zdaleka nepanuje. Francouzský historik ukrajinského původu Jean Verun (Ivan Verhun) v práci „Účastnili se ukrajinští kozáci obléhání Dunkerku v letech 1645–1646?“ z roku 1980 obhajuje verzi předloženou Kostomarovem. Téže verze se přidržují Alexandеr Baran a Georgе Gajecky, autoři dvoudílné práce „Kozáci ve třicetileté válce“, publikované v roce 1969 v Římě a nově vydané v 80. letech.
Ve francouzských pramenech 17. století jsou skutečně zmiňováni právě polští žoldnéři. Avšak značná část záporožského kozáctva, tzv. evidovaní kozáci, tehdy sloužila u polského krále, takže pro Francouze byli zkrátka polskými žoldnéři. Těchto kozáků bylo v té době asi 6 000 a polský král Vladislav IV z nich jen sotva mohl sestavit oddíl o 2 400 lidech pro účast ve francouzské válce, neboť by to znamenalo oslabení obrany východních hranic království, což byl jejich primární úkol. V oné době nicméně probíhalo snižování počtu evidovaných kozáků – ještě 20 let před zmiňovanou událostí bylo těchto kozáků 40 000 – a žoldnéře nebylo těžké naverbovat mezi kozáky, kteří nebyli v evidenci.
Prameny, které se zachovaly z třicetileté války, jsou značně úryvkovité, a příběh o účasti kozáků při dobytí Dunkerku tak možná zůstane navždy nejasná. Nicméně to, o čem mluvil Zelenskyj, však není „pseudohistorická báchorka“, ale sporná verze, vycházející z práce významného ruského historika a podporovaná řadou současných odborníků.
Zdroj: Jurij Beršidskij pro The Insider
