Česká pravoslavná církev – pravá ruka RPC? Část 1.

12 března, 2020

Autor: Michal Lebduška, Asociace pro mezinárodní otázky

Od přelomu let 2018 a 2019, kdy konstantinopolský patriarcha Bartoloměj I. oficiálně uznal nově vzniklou a na Moskvě nezávislou Pravoslavnou církev Ukrajiny (PCU), panuje v pravoslavném světě hluboký rozkol. Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku se sídlem v Prešově se tradičně orientovala na Ruskou pravoslavnou církev (RPC), od které získala v roce 1951 autokefalitu (nezávislost). Není tak žádným překvapením, že ve sporu podpořila spolu se srbskou či polskou církví Rusko, a novou ukrajinskou církev neuznala. Právě postoj Polské pravoslavné církve nepříjemně překvapil naše severní sousedy, kteří náhle odkryli, že u nich funguje minimálně na regionální úrovni vlivná církevní organizace, která se jednoznačně orientuje na Rusko.

Podle posledního sčítání lidu se k české pravoslavné církvi přihlásilo 20 533 věřících a dalších 5817 přímo k RPC. Vzhledem k vysokému počtu cizinců z postsovětského prostoru v čele s Ukrajinou a Ruskem je ale jisté, že skutečný počet pravoslavných je v České republice výrazně vyšší. Protože se čeští pravoslavní tradičně orientují na Rusko a v Česku přímo působí i RPC (v Karlových Varech), tak si církev i pravoslavná komunita zaslouží být podrobena analýze toho, nakolik podporuje a šíří ruské narativy, dezinformace a propagandu.

Z analýzy volně dostupných zdrojů vyplývá, že určité vazby na Rusko jsou skutečně v pravoslavné církvi poměrně běžné a převládající narativ ve vztahu k Pravoslavné církvi Ukrajiny fakticky kopíruje stanovisko RPC. To pochopitelně neznamená, že se skrze českou pravoslavnou církev masově šíří dezinformace a ruská propaganda, ale přinejmenším u některých představitelů církve a organizací či lidí, kteří mají k pravoslavné církvi blízko, se objevují. O orientaci na Rusko a ruskojazyčnou komunitu ostatně svědčí i to, že celá řada internetových stránek nebo facebookových profilů spojených s pravoslavnou církví je vedena v ruštině nebo má i ruskou mutaci. Mezi ně patří web pravoslavného chrámu v Praze Na Slupi chrámu na pražských Olšanských hřbitovech farnosti v Mochově ve Frýdlantu či stránky Svět pravoslaví a řada dalších. Zároveň ale existují i komunity, které se evidentně zaměřují i na pravoslavné z jiných zemí. Jako příklad může sloužit farnost v Mikulově s webem v rumunštině nebo ukrajinský web farnosti v Mělníku. Ruskojazyčných pravoslavných webů je ale výrazně více.

Obecně platí, že na oficiálních internetových stránkách a facebookových profilech církve či jednotlivých farností se dezinformace a ruské narativy příliš neobjevují a převažuje čistě náboženský nebo oficiální obsah. V několika málo případech se najdou odkazy na dezinformační portály, u kterých je ale zjevné, že nešlo o úmysl šíření dezinformací, ale spíše o neověření webu, na který se odkazuje. Takovým příkladem je odkaz na stránky rodon.cz v jednom z článků na webu pravoslavné farnosti v Brně.

Poměrně běžné jsou ale odkazy na ruské pravoslavné portály a média či online knihovny, které sice nemusí být prvoplánově dezinformační a propagandistické, ale přesto se skrze ně lze dostat k problematickému obsahu. Jako příklad může sloužit televizní stanice Moskevského patriarchátu Spas, na kterou lze najít odkaz na webu pražské pravoslavné eparchie. Na webu této televize se například nedávno objevil anti polský článek mluvící o aktuálním „prohloubení historického obsahu s rusofobními sklony“ a v souvislosti s „rusofobií“ a „přepisováním historie“ je v něm zmiňované i Česko. Velmi často se na pravoslavných portálech také objevují odkazy na weby propagující jednostranný srbský narativ ohledně Kosova a zásahu NATO v roce 1999. Na webu pražské eparchie tak lze opět nalézt odkaz na web spolku přátel Srbů v Kosovu, stránky „Trpící Kosovo“ či příslušnou sekci na webu orthodoxia.cz. Systematicky se tématu Kosova věnují také například na webu farnosti v Střílkách ve Zlínském kraji.

Pokud jde postoj pravoslavné církve k ukrajinské otázce, tak ten zcela jednoznačně vyjádřil Michalovsko-košický arcibiskup Juraj (Rudolf Jiří Stránský) v rozhovoru publikovaném na YouTube kanálu Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu, která je autonomní součástí RPC. Samotné video bylo sdíleno na facebooku některých představitelů české církve. Arcibiskup ve videu mluví o tom, že rozhodnutí Konstantinopole bylo politické a celý spor by se měl řešit na vše-pravoslavném synodu, což je přesně pozice, kterou zastává RPC. Zároveň opakuje klišé o tom, jakoby na Ukrajině docházelo k násilnému zabírání chrámů či o tom, že proces přechodu farností je nedemokratický.

Podpora UPC MP je zjevná i z návštěvy pražského arcibiskupa Michala (Michal Dandár) na Ukrajině u příležitosti 75. narozenin metropolity moskevské církve Onufrije, která se uskutečnila v lednu 2019 (obr. 1). Kromě toho se česká delegace v únoru 2019 zúčastnila slavnosti u příležitosti 10. výročí intronizace ruského patriarchy Kyrila v Moskvě Ruskou pozici podpořil také emeritní pražský metropolita Kryštof, který má přímo na svém webu zkopírovaný článek publikovaný na portálu Russkije Novosti.

Přímo v Česku se kontakty na Rusko projevují mimo jiné organizací různých akcí v Ruském středisku vědy a kultury v Praze (RSVK). V něm se konala v lednu 2020 (ale i v předchozím roce – obr. 2) mimo jiné vánoční besídka nedělní pravoslavné školy při pražském katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje, které se zúčastnil i pražský arcibiskup Michal (obr. 3 a 4). Tuto akci propagovala i ruskojazyčná skupina „Pravoslavní křesťané v Praze – chrám sv. Ludmily“, která je v ruské sociální síti Vkontakte (obr.5). Kromě toho se v RSVK tradičně koná i folklorní festival Všekozáckého svazu českých zemí a Slovenska „Pokrov na Vltavě“, kterému udělil podle plakátu požehnání arcibiskup Michal a celá akce probíhá za podpory pražské eparchie pravoslavné církve. Pozvánky na festival jsou také na oficiálním webu pražské eparchie i facebookém profilu pravoslavné církve. O této akci mimo jiné informovala v reportáži i ruská státní televize Rossija 1 (obr. 6). Ruští kozáci také organizovali vánoční setkání v pravoslavném chrámu v pražské Viničné ulici (obr. 7).

Kromě toho pravoslavná církev udržuje i přímé kontakty s představiteli ruského diplomatického zastoupení v ČR, o čemž svědčí například lednové setkání brněnsko-olomouckého arcibiskupa Simeona (Radivoj Jakovlevič) a šumperského biskupa Izaiáše (Igor Slaninka) s generálním konzulem Ruské federace v Brně. Sám biskup Izaiáš nicméně evidentně udržuje kontakty i s představiteli PCU a na rozdíl od jiných církevních představitelů se od ní ostentativně nedistancuje, o čemž svědčí i to, že na svém facebookovém profilu sdílel příspěvek kyjevského metropolity Epifanije (obr. 8), pod kterým se nicméně objevilo několik naštvaných reakcí mimo jiné od představitele UPC MP či profilu pravoslavné mládeže ze slovenských Medzilaborců (obr. 9 a 10). Biskup Izaiáš je také zachycen na fotografiích ze září 2018 s ukrajinským biskupem Oleksandrem Drabinkem, který v prosinci 2018 přešel z UPC MP do PCU (obr. 11).

Ačkoliv je tedy Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku institucionálně zcela nezávislá a kromě českých věřících se orientuje i na komunity z celé řady většinově pravoslavných zemí, tak je zjevné, že má nejblíže k Rusku a RPC. Ve vztahu k ukrajinské otázce se to projevuje neuznáním nové Pravoslavné církve Ukrajiny, opakovanou jasně formulovanou podporou RPC a UPC MP a přejímáním ruského narativu. Přímo v Česku je napojení na Rusko zjevné z kontaktů s ruským diplomatickým zastoupením a účasti na různých akcích pořádaných v RSVK mimo jiné ruskými menšinovými spolky v čele s Všekozáckým svazem českých zemí a Slovenska. Jejich akcí se pravidelně účastní i nejvyšší představitel pražské eparchie arcibiskup Michal. Kromě toho se v pravoslavném prostředí včetně oficiálního webu pražské eparchie pravidelně objevují texty (nebo odkazy na ně) s jednostranně prosrbskými interpretacemi kosovského konfliktu z roku 1999, na který se často odvolávají i v Rusku mimo jiné v souvislosti se snahami o legitimizace nelegální anexe ukrajinského poloostrova Krym.