Materiály publikované v rubrice „Kontext“ nejsou nepravdivé. Zveřejňujeme je, abychom Vás informovali o událostech a trendech informační války vedené Ruskou federací.
Jak pojem suverenity cestuje časem a prostorem
Debata nebývá jednostranná. Dokonce i ta nejzkostnatělejší hlásná trouba propagandy se musí přizpůsobit, naladit a adaptovat na své publikum. Prokremelská média velmi pozorně sledují své publikum, analyzují výsledky, vliv a dosažené cíle. Dá se říct, že lež potřebuje od zdroje více informací než čirá pravda. Fakta zůstávají faktem, ať se nám líbí, nebo ne. A lež musí být příjemná, vábivá a lákavá.
Dezinformační proces je dialog, ve kterém se lhář pečlivě snaží podbízet se hodnotám publika, vybírá přesvědčení, myšlenky, shromažďuje zprávy a odívá jasnou lež do masky polopravdy a faktů vytržených z kontextu.
Příkladem takového dialogu může být chápání pojmu suverenita, který se nedávno objevil v evropské politické terminologii. Termín se nejspíš v angličtině objevil v kontextu boje za nezávislost kanadské provincie Quebec Mouvement souverainiste du Québec v 60. letech.
Suverenita kráčí Evropou
V terminologii EU se tento termín objevil na začátku roku 2000. V tomto kontextu se stal nedílnou součástí diskuzí mezi federalisty a unionisty. Chápání suverenity je úzce spojeno s osobou poradce bývalého prezidenta Nikolase Sarkozyho Henri Guaino, který byl pro posílení národních zájmů Francie na úkor integrace EU.
Pojem suverenity se v ruštině objevil přibližně v tu samou dobu. Ruský nacionalistický filosof Alexandr Dugin ho použil v roce 2005, když komentoval francouzské referendum o ústavě Evropské unie. Dugin tento termín používá k popsání opozice k euroatlantickému procesu pod záštitou Washingtonu. Nesouhlas Francie a Německa s vojenským působením USA v Iráku podle Dugina prokázal kolaps euroatlantického progresu a dal Rusku šanci zlepšit svou geopolitickou pozici.
Tento termín je v Rusku spojován s myšlenkou prvořadého zajištění suverénních zájmů Ruska a zároveň znevažování mezinárodní spolupráce, integrace do struktur evropské kolektivní bezpečnosti atd. Vladislav Surkov použil pojem suverenity jako základní element pro ruskou národní ideu. Za nějakou dobu se ustálilo spojení suverénní demokracie ve smyslu demokracie, která nestojí na tradičních demokratických hodnotách, ale na tradici ruské národní suverenity. Surkov znovu přišel s myšlenkou politického systému, který překonává chápání evropské demokracie, v němž zdůrazňuje nedotknutelnou vlastnost vládce chápat potřeby národa a reagovat na ně.
Suverenita místo demokracie
Bulharský politolog Ivan Krastev používá termín suverenita pro popis kremelské ideologie, čímž ukazuje její návaznost na takové evropské politické myslitele jako byl Francois Guizot (1787–1874) a Karl Schmidt (1888–1985). Podle Krasteva Surkov, který v tom následuje Guizota, definuje suverenitu jako konsenzus odpovědných národních elit.
Pojem suverenity, který přeskakuje z kontinentu na kontinent, nabral nový význam od té doby, co se ustálil v Kanadě. Na začátku představoval myšlenku národní nezávislosti, v konkrétním případě Quebecu. V Evropě je dnes naopak spojen s myšlenkami, které stojí v opozici ke globalismu, novému světovému pořádku, hlubinnému státu atd.
Tento výraz, který se dřív v evropském politickém diskurzu vyskytoval spíše okrajově, se nyní stal natolik všedním, že ho můžeme slyšet i v televizních debatách nebo politických reklamách.
Tato idea se vyskytuje i v textu Vladislava Surkova, který vyšel letos, v němž popisuje speciální schopnost ruského prezidenta pochopit, vyslechnout a reagovat na potřeby národa. Jeho patron se nedávno osobně vyjádřil k demokracii, a jak ji chápe on. Putin staví do protikladu liberální demokracie myšlenku tradičních hodnot, které jsou vlastní suverenitě: „…samotná tato idea [liberalismu] se přežila, dostala se do protikladu se zájmy většiny obyvatelstva“. Putin dále prohlásil: „…tradiční hodnoty jsou stabilnější a důležitější pro miliony lidí než tato liberální idea, která, podle mého názoru, je zcela jistě na pokraji své existence“.
Putinův výrok, že liberální demokracie se přežila, je ozvěnou výroku Surkova, který popsal výhody Putinova politického systému:
[Putinovo] umění vyslechnout a pochopit národ, vidět skrz na skrz, v celé jeho hloubce a na základě toho účelně jednat, je unikátní a hlavní vlastnost Putinovy vlády. Je to to, co je národu třeba a zároveň nepodléhá zničujícím účinkům dějinné nahodilosti. Důležité v tomto případě je, že účinek je efektivní a dlouhotrvající.
Národ, který přišel o vládu
Myšlenka suverenity v interpretaci Vladislava Surkova je prostoupena nedůvěrou v pluralismus a všeobecným hlasovacím právem. Vládci mají vládnout a poddaní poslouchat svého vládce. Prokremelská média systematicky propagují tyto ideje. Ruský prezident Vladimir Putin nedávno vyjádřil nedůvěru k hnutí mladé Švédky Grety Thunberg:
Když někdo využívá děti a mladistvé pro své zájmy, zaslouží si akorát odsouzení.
Čili pojem suverenity je možné použít i jako dezinformační prostředek. Jakékoliv problémy ať již ty ekologické nebo lidská práva či jakákoliv všeobecná práva jak o nich mluví Stanovy OSN, je možné jako mávnutím kouzelného proutku odstranit, když je nazveme vměšováním do vnitřních záležitostí.
Evoluce termínu suverenity ukazuje, jak se Kreml účastní celoevropského dialogu, stanovuje politické vektory a má vliv na příjímání řešení – a to vše pod rouškou příjímání evropských idejí. Karl Schmidt byl právníkem teoretikem nacistického Německa, Guizot francouzským monarchistou, který se snažil restaurovat monarchii po Velké francouzské revoluci a Napoleonovi. Kreml se pomocí dezinformačního dialogu snaží (a vždycky se snažil) poškodit demokracii.
Zdroj: EU vs Disinfo
