Zdroj fotografií:Belta.by
Autor: Michal Lebduška, analytik Asociace pro mezinárodní otázky
Krize na polsko-běloruské hranici vyvolaná režimem diktátora Alexandra Lukašenka, který přes hranici EU záměrně posílá migranty z Blízkého východu, má i další rozměr. Bělorusko a Rusko celou situaci využívají k šíření dezinformací a propagandy, k čemuž jim bohužel notně pomohla i polská vláda svými neadekvátními reakcemi a někdy až bizarními snahami o kriminalizaci migrantů.
Vodou na mlýn běloruského režimu se staly především takzvané pushbacky (vracení migrantů z polského území zpět na hranici), které vzbuzují kontroverze a otázky ohledně jejich legality i přímo v Polsku a Evropské unii. Kvůli tomu, že velké množství migrantů bloudilo ve špatném stavu hlubokými lesy na polsko-běloruském pomezí, mohla propaganda barvitě ukazovat jejich utrpení a líčit Polsko a celý Západ, který jinak zdůrazňuje agendu lidských práv, jako pokrytecké a nelidské. Kromě toho Bělorusko šikovně zneužilo i toho, že polská vláda do oblasti u hranic od září zakázala vstup domácím i zahraničním novinářům. Příkladem toho je rozhovor samotného Lukašenka pro americkou televizi CNN ze začátku října. V něm běloruský diktátor mluvil o tom, že Bělorusko není jako Polsko a bez problémů jakékoliv novináře k hranicím pouští. I CNN je tam podle Lukašenka vítaná. Proto došlo k paradoxní situaci, kdy západní média informovala o největších střetech na hraničním přechodu Kuźnica-Bruzhi z běloruské strany, zatímco v Polsku museli novináři zůstat několik kilometrů od hranice.
Zřejmě nejlepším příkladem toho, jaké narativy využívá oficiální propaganda běloruského státu, je státní zpravodajská agentura Belta. Ta má svůj portál kromě ruštiny a běloruštiny i v angličtině, němčině, španělštině a čínštině a část textů o migrační krizi do těchto jazyků překládá. Obecně se Belta tématu věnuje velmi intenzivně, přičemž výrazný nárůst zpráv se objevil po 8. listopadu, kdy se za asistence Bělorusů na hranici s Polskem poprvé vydala větší kolona migrantů. Tento den na portálu vznikla zvláštní rubrika „krize s uprchlíky na bělorusko-polské hranici“. Od té doby Belta publikovala stovky textů o migrantech a až teprve v průběhu prosince začala jejich intenzita opět klesat. Pro představu jen v prvních pěti dnech prosince se takových článků objevilo celkem 55.
V obecné rovině se Belta v souvislosti s migranty zaměřuje na několik tematických okruhů. Tím základním je detailní pokrytí „skutečné humanitární katastrofy“ a utrpení migrantů, které polští, ale i litevští a lotyšští pohraničníci, vozí zpět na hranici. V tomto narativu vystupuje Evropská unie jako „nelidská“ a Polsko je tím, kdo porušuje mezinárodní právo. Předseda výboru pro mezinárodní záležitosti a národní bezpečnost Rady republiky (horní komora běloruského parlamentu) Sergej Račkov komentoval počínání polské vlády takto: „Polská vláda zavedla výjimečný stav a stahuje armádu, kterou používá proti civilnímu obyvatelstvu. Lidé na hranici se nachází v strašném stavu, není jim poskytována žádná pomoc. Máme tu přímé porušení povinností polské vlády v rámci mezinárodního humanitárního práva“.
Podobně se vyjádřil i běloruský ministr zahraničí Vladimir Makej, podle něhož „není pochyb o mnoha případech porušení lidských práv a základních mezinárodních dokumentů“. 8. listopadu – hned v den spuštění své speciální rubriky – pak Belta citovala Pjotra Petrovského z provládní rusofilské organizace Bělaja Rus, který prohlásil, že „kolektivní Západ kašle na lidská práva a je připravený použít proti migrantům tanky“.
Důležité je v tomto kontextu i násilí vůči migrantům. Podle předsedy výboru pro vzdělávání, kulturu a vědu dolní komory parlamentu Igora Marzaljuka se měli migranti na hranici setkat s „rasismem, xenofobií, sprostotou a ponižováním“, čímž byli „podvedeni a zrazeni“, protože považovali Evropu za „oázu demokratických hodnot“. Po střetech na hraničním přechodu Kuźnica-Bruzhi citovala Belta Igora Malyka z běloruského generálního štábu, který zdůrazňoval, že Poláci proti migrantům použili speciální prostředky s obsahem toxických chemických látek. Ještě 10. září obvinila běloruská pohraniční stráž z podobných praktik i Litvu.
Přímo na hlavní stránce rubriky o migrantech je v jejím popisu v tomto duchu citována běloruská pohraniční stráž: „Kromě použití fyzického násilí a slzného plynu při pokusech běženců o překročení na druhou stranu, používají polští vojáci vojenskou výzbroj a střílí do vzduchu. Události posledních dní ukazují, že polské silové jednotky se přitom nevyhýbají žádným prostředkům, stále tvrději běžence bijí a vytlačují ze svého území. Dělají to kvůli demonstraci síly a zastrašení bezbranných lidí, kteří utíkají ze zemí zničených válkami“. K podobnému účelu na portálu Belta posloužila i výpověď bývalého polského vojáka Emila Czeczka, který měl podle podle polských představitelů problémy s právem, a proto zběhl do Běloruska. Pro běloruská média pak popisoval, jak Poláci migranty údajně vraždí, čehož měl být on sám svědkem.
Samostatnou kategorií jsou emocemi nabité výpovědi jednotlivých migrantů. V souvislosti s tím Belta zveřejnila celou řadu článků s titulky jako „V noci jsme ze zimy nespali, dochází voda a jídlo“: druhý den v táboře běženců na hranici, běženec na hranici: nemám čím krmit a zahřívat šest dětí, „Jsou s námi těhotné a děti, nemáme vodu a jídlo“: o čem mluví běženci na hranici, „Bojíme se o děti, jsou hladové a prochlazené“: běženci o studené noci na betonu na hranici nebo běženka: mnohé dnes zasáhla vodní děla a slzný plyn, je to strašné.
Pravým opakem Polska a Západu má být podle narativu Belty Bělorusko, které „ukazuje Západu, jak se má chovat evropský stát“. Častým námětem zpráv je proto poskytování humanitární pomoci, za což jsou migranti Bělorusku vděční a říkají „I love you Belarus“. V souvislosti s tím Belta 15. listopadu citovala politického analytika Alexandra Špakovského, který mluvil o tom, že Bělorusko je jedinou zemí, která migrantům pomáhá. Různé zprávy o poskytování humanitární pomoci se objevily opakovaně už v září a poté mnohokrát později. Této činnosti se podle Belty účastnili mimo jiné členové Rady republiky, odbory, Běloruský svaz žen či organizace Bělaja Rus. 16. listopadu pak předsedkyně Rady republiky Natalja Kočanova zdůraznila, že Bělorusko bude v dodávkách humanitární pomoci běžencům na hranici pokračovat. Podobně se vyjádřil během návštěvy tábora migrantů u hraničního přechodu Bruzhi i sám Alexandr Lukašenko, který prohlásil, že „Bělorusko je připravené udělat vše pro běžence, kteří se ocitli v neštěstí“. V tomto kontextu je symbolické i to, že běloruské úřady podle vyjádření ministra vnitra Ivana Kubrakova nezaznamenaly ze strany migrantů žádné porušení běloruských zákonů.
Ačkoliv je přesně zmapováno, jak Bělorusko migranty zneužívá a přesouvá z Blízkého východu na hranice EU (viz např. reportáž “Vízum nikam” polských novinářů ze skupiny Outriders), Belta pochopitelně zdůrazňuje, že Bělorusko v ní nehraje žádnou roli. Opakovaně tak odmítá účast letecké společnosti Belavia na převozu migrantů, jakkoli na to poukazují všechna mezinárodní a expertní hodnocení. Podle Lukašenka je obviňování Běloruska z vyvolání krize „naprostá hloupost“ a ministr vnitra k tomu v tomtéž článku dodává, že běloruská hranice je neustále chráněna, a že jen v roce 2021 bylo přerušeno jedenáct proudů nelegální migrace. Běloruský prezident také v půlce listopadu prohlásil, že jeho země je připravena poslat migranty zpět do jejich zemí, kam se ale prý podle něj nechtějí vracet, nebo přímým letem do Mnichova.
Samotná migrační krize je interpretována jako hybridní válka, ovšem v obráceném směru, než je tomu ze západního pohledu. 15. listopadu Belta citovala ruského politologa Sergeje Karnauchova, který v rozhovoru pro státní televizi Bělarus 1 prohlásil, že „Západ používá faktor běženců jako prostředek hybridního útoku na Bělorusko a Rusko“. Analytik Běloruského institutu strategických studií Alexej Avdonin zase tvrdí, že se doslova jedná o „novou formu mezinárodního terorismu“ a podle Alexandra Špakovského spočívá příčina krize v tom, že evropské státy destabilizovaly Afriku a Blízký východ a zároveň „z pro nás absolutně nepochopitelných důvodů“ přestaly s Bělorusy spolupracovat na ochraně hranice. Přitom to bylo samo Bělorusko, které jednostranně vypovědělo readmisní dohodu s EU o návratu osob, které porušily pravidla pro překročení hranice. 16. listopadu pak Belta citovala výpověď ruského a ukrajinského politologa, historika a novináře Vladimira Kornilova pro televizi Bělarus 1. Podle něj se jedná o součást války proti Bělorusku, která byla zahájena v roce 2020 a migrační krize je jen dalším prostředkem nátlaku.
Kromě toho se na portálu objevila i celá řada výpovědí „expertů“, kteří zcela v rozporu s veškerými fakty z různých důvodů z krize obviňovali Polsko, které se podle nich má dopouštět provokací. V článcích Belty se tak můžeme dozvědět, že celá krize je ze strany Polska „čistě politickou hrou“ a snahou získat na politizaci situace co nejvíce politických bodů, úhybným manévrem, kterým polská vláda mimo jiné v kontextu sporů s EU zakrývá své reálné problémy, že Polsko „vystupuje ve své tradiční roli profesionálního provokatéra“ či „něco skrývá“, protože nepouští k hranici novináře a humanitární organizace. Podle dalších výpovědí běloruských a ruských „odborníků“ Polsko zneužívá migranty pro své geopolitické cíle, ukrývá skrze krizi shromažďování armády u hranic a celkově brání systémovému řešení krize.
Shnutí: Přinejmenším v listopadu a první polovině prosince tedy byla migrační krize na hranicích mezi Běloruskem a Polskem jedním z nejzásadnějších témat běloruské státní zpravodajské agentury Belta. Zásadním tématem státní propagandy v podání Belty bylo utrpení migrantů, kterým „nelidský“ Západ odmítá poskytovat pomoc. Důležitým opakujícím se motivem je porušování mezinárodního práva a pokrytectví, kdy je migrační krize dávána do kontrastu s neustálým zdůrazňováním evropských hodnot, což asi nejlépe ilustruje heslo „chceme vidět váš humanismus“, které se objevilo na jednom z transparentů během údajného protestu migrantů na běloruské straně hranice 3. prosince. V tomto směru se Belta neváhá odvolávat i k autoritám například v podobě papeže Františka. Bělorusko je naopak vykresleno jako ten, kdo migrantům na rozdíl od Polska a Západu skutečně pomáhá, za což jsou mu migranti vděční.
Druhým klíčovým motivem je odmítání běloruské viny a „analýzy“ toho, kdo jejím vyvoláním co sleduje. V tomto směru Belta zcela převrací realitu a z hybridního útoku proti Bělorusku a Rusku naopak obviňuje Západ. Naprosto rozmanité jsou pak podle různých citovaných „expertů“ motivace Polska. Polská vláda podle těchto vyjádření buď hraje svoji vlastní (geo)politickou hru, nebo sleduje různé vnitropolitické cíle.
