Podporuj, ale nedůvěřuj. Proč důvěra v Putina klesla během pandemie rekordně nízko

Zdroj: Denis Volkov pro The Insider

V průzkumu, který zjišťoval míru důvěry ruských občanů ve své politiky, získal prezident Vladimir Putin v květnu ještě nižší výsledek, než měl v době před anexí Krymu. Tehdy, na přelomu let 2013–2014, počet osob, jež prezidentovi důvěřují, činil 30–35 %. V letošním květnovém průzkumu je to pouze 25 %. Vyplývá to z údajů průzkumu respektovaného ruského Centra Levada, publikovaného 29. května. Zástupce ředitele centra Denis Volkov v následujícím článku vysvětluje, čeho se dnes Rusové obávají a proč v Putinovi nevidí budoucího vládce země.

Během pandemie COVID-19 jsme změnili metodologii našich pravidelných průzkumů. Nyní provádíme šetření pomocí telefonických rozhovorů (CATI) dle náhodného výběru vzorku (RDD). Na výsledky by však tato změna neměla mít významný vliv. Míra důvěry ve Vladimira Putina je dnes stejný, či dokonce nižší ve srovnání s lety 2012–2013. A pokud tento údaj o důvěře srovnáme s údajem ihned po anexi Krymu, pak se snížil více než dvojnásobně.

Sociologové rozlišují žebříček důvěry a volební žebříček, které si jsou velmi podobné, a žebříček podpory činnosti politiků, který sestavujeme každý měsíc. Mluvíme-li o podpoře, mluvíme spíše o dnešku a o minulých zásluhách, především o vítězstvích Putina v zahraniční politice. Od října 2019 do května 2020 tato podpora poklesla ze 70 % na 59 %. To znamená, že většina lidí stále hodnotí tyto zásluhy poměrně vysoko.

Nicméně žebříček důvěry, a tím spíše volební žebříček, hovoří o budoucnosti. Jde doslova o to, zda lidé chtějí Putina znovu za prezidenta, nebo ne. Viditelný pokles těchto ukazatelů začal již dávno, ještě před důchodovou reformou. A zastavit tento proces se Kremlu nijak nedaří. Otevřené otázky, kdy respondent nedostává žádnou nápovědu, vykazují menší hodnoty než uzavřené otázky. Například v odpovědi na otevřenou otázku, jakým politikům Rusové důvěřují, dnes Putinovo jméno uvedlo pouze 25 % respondentů, zatímco před třemi lety jich bylo téměř 60 %. Jinými slovy, ať měříte jakkoli, všechna měření poukazují na pokles podpory hlavy státu.

Одобряй, но не доверяй. Почему во время пандемии рейтинг Путина стал рекордно низким
Na prvním místě Vladimir Putin, 2. Sergej Šojgu, 3. Michail Mišustin, 4. Vladimir Žirinovskij, 5. Sergej Lavrov…

Ať měříte jakkoli, pokles Putinovy podpory je nabíledni

Systém přitom vypadá obecně stabilněji než hodnocení prezidenta. Proč? V systému se, podle názorů Rusů, mnoho věcí změnilo: vláda, nepopulární premiér a gubernátoři byli nahrazeni novými. Avšak Putin zůstává stále stejný jako dřív. Lidé v prezidentovi postrádají inovace. Kromě toho, před dvěma lety, kdy se Putin „propadl“ kvůli důchodové reformě, si své hodnocení uhájila armáda díky Krymu a Sýrii, a v důvěře tak dokonce předstihla samotného prezidenta. A nyní po částečně úspěšné výměně gubernátorského korpusu je souhrnné hodnocení gubernátorů vyšší než hodnocení prezidenta. Dochází k podivné situaci, kdy prezident prohrává na pozadí systému, který sám vytvořil. Je to rána pro prezidenta osobně.

Одобряй, но не доверяй. Почему во время пандемии рейтинг Путина стал рекордно низким
Nalevo je počet důvěřujících Vladimiru Putinu podle pohlaví a věku, napravo je počet nedůvěřujících + odpovědí „nevím“ + respondentů, kteří neodpověděli

Je důležité si uvědomit, že od roku 2012, kdy se Putin vrátil do funkce prezidenta, mu Rusové přičítají odpovědnost nejen za vše dobré, ale i za všechno špatné. Dříve za „všechno špatné“ odpovídali ministři a poté Dmitrij Medveděv ve funkci prezidenta. Ve všech posledních letech byla však podpora Putina vysoká a nebylo to znát.

Dnes však do popředí vystupují ekonomické problémy. Podle našich údajů lze pokles veškerého hodnocení ekonomické situace v březnu srovnat s poklesem v letech 2008 a na konci roku 2014. Z pohledu občanů se jedná o plnohodnotnou hospodářskou krizi, která začala před karanténou snížením cen ropy a prohloubila se během ní. Putin v jejich očích zodpovídá za zahraniční politiku, za význam země, za územní celistvost. A dnes, kdy potřebujeme ekonomická řešení, je od prezidenta nikdo nečeká. Nikdo na něj nespoléhá.

Rusové si velmi dobře uvědomují, že ekonomické problémy Putin řeší špatně

Částečně mělo na hodnocení negativní vliv i tzv. vynulování prezidentských období (jež je součástí připravovaných změn ústavy, pozn. překl.). V době, kdy zde máme celý komplex problémů, je tento návrh přijímán mnohem hůř, než kdyby byl přijat v době před důchodovou reformou. A tady vzniká paradox. Pokles popularity, který se nedaří zastavit, byl odstartován přepisováním ústavy, jehož cílem je dát prezidentovi další pravomoci. Když bylo vyhlášeno přijetí návrhu vynulovat Putinovy předchozí prezidentská období, ztratil Putin několik bodů popularity právě v důsledku tohoto. Propadl se hlouběji než jiné instituce. Toto rozhodnutí rozdělilo společnost na dva rovné díly. Jsou tu ti, kteří jsou pro, i ti, kteří jsou proti. Pro jsou zpravidla důchodci starší generace, kteří mají také větší volební docházku. Proti je mladá a střední generace (tu nejmladší to obecně moc nezajímá). Velká města se také rozdělila téměř napůl: značný podíl obyvatelstva je pro, nicméně větší podíl je proti.

Dnes se vrátila ta čtyři Ruska, o kterých v roce 2011 psala Natalja Zubarevičová – velká města, střední průmyslová města, venkov a republiky Severního Kavkazu a jižní Sibiře. Po Krymu tyto kategorie zmizely, přesněji spojily se do jednotného „pro“. Ale v posledních pár letech se toto rozdělení stalo opět aktuálním. Modernizovanější města zároveň dnes méně podporují Putina i samotný systém. Nelze nicméně říct, že Putinova popularita klesá vlivem několika málo vrstev obyvatelstva. Společnost je jím zklamaná obecně a zároveň více než před několika lety. Ačkoli nejvíce Putin „propadá“ u modernějších vrstev obyvatelstva a u chudších vrstev, které za jeho vlády nezískaly vůbec nic nebo získaly nejméně ze všech. Hlavním argumentem v pokrokových vrstvách (u těch, kterým je řekněme mezi 30 a 55 lety, kteří nesledují televizi a namísto toho používají internet a čerpají zprávy na internetu) však nejsou politické přešlapy, nýbrž právě špatná ekonomická situace.

Putinovy snahy dokázat, že má situaci s pandemií pod kontrolou a zůstává hlavním kormidelníkem, klesající podporu nezachraňují. Podle údajů ruských sociologických společností VCIOM a FOM zafungoval dobře pouze první „koronavirový“ Putinův projev. Důvěra o něco vzrostla, následně však opět začala klesat, protože tyto procesy mají velkou setrvačnost. Jelikož ekonomické problémy a zhoršení situace začaly pro běžného občana již před několika lety, projevy k národu situaci nevyřeší. Zde je potřeba podstatné zlepšení životní úrovně a důvěra v lepší zítřky.

Одобряй, но не доверяй. Почему во время пандемии рейтинг Путина стал рекордно низким
Nalevo je počet důvěřujících, napravo počet nedůvěřujících Rusů, rozdělených podle kategorií „Spotřebitelský status“ a „Typ obce“

Lidí se čím dál více zmocňuje pocit ekonomické bezvýchodnosti. Rusové nám říkají, že po pětiletému setrvalému poklesu příjmů teprve na počátku letošního roku pocítili, že mají zase dostatek peněz. A v březnu došlo opět k náhlému poklesu všech ukazatelů. V situaci pandemie ekonomické obavy obyvatelstva rostou. Stížnosti na ztrátu zaměstnání a na nízké mzdy samozřejmě slýcháme stále. Nicméně nyní jsou tito ukazatelé ve srovnání s loňským rokem dvakrát vyšší. V dubnu například třetina respondentů, již měli v rodině ekonomicky aktivní členy, odpověděla, že se jich osobně či členů jejich rodiny dotklo snížení mezd, čtvrtinа byla postižena dočasným zastavením výplat a propouštěním. Lidé začali častěji odpovídat, že nemají práci, že mají finanční ztráty. Snížila se také důvěra v to, že se ekonomická situace normalizuje. Hlavním pocitem lidí je, že se jim ze šlamastyky nepodaří vyhrabat. Karanténa tento pocit jenom posílila. Nakazit se není dnes tak strašné jako zůstat „na nule“. Mnozí chápou, že koronavirus jednou odejde, ale ekonomické důsledky s námi zůstanou. To znamená, že důvodů k radosti zbývá pramálo.

Já se nicméně nedomnívám, že by se úroveň důvěry vůči Putinovi mohla ještě výrazněji snížit. Zatím jej do jisté míry drží nad vodou pocit, že k Putinovi neexistuje žádná alternativa. Přesto je dnes vládní moc ve složitější situaci, než byla v roce 2012. Za posledních 8 let výrazně vzrostlo internetové publikum. Není dnes lehké kritizovat vládu, šířit své názory je dnes však jednodušší, každý se může projevit: Navalnyj, Galkin, stejně jako jakýkoli bloger. Ve dvacítce politik se proto objevují nové tváře. Například poslanec Saratovské oblastní dumy za Komunistickou stranu Nikolaj Bondarenko (2 %) obsadil 11. místo díky sociálním sítím, na kterých má více než milion sledujících. Samozřejmě, k tomu, aby se dostal na přední příčky žebříčků, potřebuje být pořádně vidět v televizi. Důležité nicméně je, že dnes není důležitá pouze televize. Projevuje se přirozeně také zklamání z prominentních osobností. Lidé se začínají velmi pozorně rozhlížet, kdo by je mohl nahradit.

Zdroj: Denis Volkov pro The Insider