Autorka: Anna Jordanová, Asociace pro mezinárodní otázky
Když letos na jaře začaly v Bělorusku přibývat případy nákazy novým typem koronaviru SARS-CoV-2, nechal se prezident Alexandr Lukašenko slyšet, že nejlepší léčbou je práce na poli s traktorem, pití vodky a návštěvy sauny.[1] Novináři a lékaři, kteří jeho názor nesdíleli, byli propuštěni nebo dostali administrativní tresty vězení.[2] Nulová transparentnost a nejistota o skutečném stavu pandemie v zemi, společně se zhoršující se socioekonomickou situací, tak ještě přispěly k dřívější nedůvěře v prezidenta těsně před „zkouškou“ této důvěry, tj. před prezidentskými volbami 9. srpna 2020.
Podobně jako s COVID-19, také v tomto případě se ukázalo, že Lukašenkův autoritářský režim se snaží udržet vlastní mocenský a informační monopol za každou cenu. Jenže na rozdíl od ozbrojených složek, běloruský prezident a jeho administrativa nebyli nejsilnějšími aktéry na tomto virtuálním bitevním poli. Stály proti němu tisíce Bělorusů s mobilními telefony a přístupy k internetu a sociálním sítím (pokud zrovna nebyl dočasně přerušen[3]). Svět měl k dispozici zprávy místních novinářů a aktivní byly i sousední státy. Ti všichni nastartovali informační bouři, která se kolem Běloruska strhla zároveň s vypuknutím největších demonstrací v moderních dějinách této země. Kromě bezprostředního tématu voleb a nezvládnuté pandemie se do ní promítla i řada dalších citlivých témat, včetně nerovného vztahu s Ruskem, špatné ekonomické perspektivy aj.
Z obrazovek státních televizí
Informační nesvoboda a manipulace jsou typické pro všechny autoritářské a totalitní režimy, zvlášť tehdy, když se jejich představitelé cítí nějak ohroženi veřejností. A prezident Lukašenko nenechal v týdnech před volbami a během nich nikoho na pochybách, že ani on nebude výjimkou a bude se chovat tak, jako se v úřadu choval posledních 26 let. Roky jeho vlády neblaze prosluly perzekucí politických oponentů, narušováním předvolebních setkání a sběru podpisů pro volební kampaně[4], ale také zatýkáním nezávislých pozorovatelů ve volebních místnostech.[5] To vše za maximální možné podpory státních médií a silových orgánů – i kdyby jejich chod měli zajišťovat loajální nově příchozí ruští pracovníci a nikoli domácí experti s vlastním politickým názorem.[6]
#Narativ1: Protestujících proti Lukašenkovi je málo, jsou agresivní a z marginálních skupin
Podle portálu běloruské státní televize se demonstrací účastní extrémně agresivní lidé, kteří útočí na sloužící policisty dlažebními kostkami, Molotovovými koktejly, kameny nebo kovovými tyčemi. To vše údajně podle pokynů, které jim organizátoři zasílají přes sociální sítě a messengery.
Demonstranti mají být též často lidé s opakovanou kriminální minulostí, pod vlivem alkoholu a drog, kteří kromě policistů mohou útočit i na pokojné kolemjdoucí, včetně žen a dětí.[7] Takoví lidé samozřejmě nijak nemohou reprezentovat zájmy občanů Běloruska.
Namísto pochvalných záběrů prezidenta Lukašenka se na televizních obrazovkách v Bělorusku objevily záběry z demonstrací na konci září, kdy se skupina hackerů s názvem Cyber Partisans nabourala do televizních systémů a záběry zveřejnila.[8] Do mediálního prostoru se tak dostaly mírové protesty hlavně běloruských žen a agresivita policejních složek proti těmto protestujícím.
#Narativ2: Hrozí chaos a násilí ukrajinského Majdanu
Státní média v protestech ukazují na „stejný scénář“ organizace demonstrací, jaké se odehrály na Ukrajině v roce 2013. Nikoli tedy jako protest občanů proti politickému jednání, ale jako aktivitu organizovanou někým třetím, který se snaží prosazovat vlastní nepřátelské zájmy. Stejně tak jako v Kyjevě, jsou i v Minsku údajně přítomní organizátoři (tzv. сотники) z Běloruska i zahraničí provokující agresivní útoky proti představitelům státní moci.[9]
Opět je ze záběrů na protestující ale vidět spíše opak – zatýkání protestujících, zejména žen, ozbrojenými složkami Lukašenkovy vlády. Rovněž Lukašenkově prezentaci údajné fašistické junty vedoucí protesty jen obtížně odpovídají záběry na evropské diplomaty, popíjející čaj v bytě Svjatlany Aleksijevičové, nebo sám fakt, že protesty pokračují, i když žádný z členů tzv. Koordinačního výboru už není v Bělorusku na svobodě, aby tak činil.
#Narativ3: Za vším hledej provokatéry ze zahraničí
Stejně jako průběh běloruských protestů „připomíná Majdan“, tak státní média propagují i teorii o zahraničních organizátorech zodpovědných za provokace s cílem svrhnout prezidenta a rozvrátit zemi. Tito nepřátelé Běloruska pochází bezprostředně z Polska a Pobaltí (kam emigrovala i Svjatlana Cichanousk), nicméně ve spolupráci velkých západních zemí, především Spojených států.[10] Konspirační role byla v této fázi zajímavě připsána i České republice.[11] Běloruská tajná služba měla zachytit údajné hovory do Běloruska z České republiky, přičemž dezinformační portály obratem doplnily údajné zapojení Člověka v tísni a českých veřejnoprávních médií.[12] Ministr Tomáš Petříček jakékoli zapojení českých oficiálních úřadů rezolutně odmítl a neobjevil se ani žádný důkaz o angažovanosti dalších jmenovaných; naopak se nabízí snaha Běloruska odvést takto pozornost od vlastních selhání k údajným zásahům ze zahraničí.[13]
Ostatně i ruský šéf rozvědky Sergej Naryškin se nechal na konci září slyšet, že jsou to právě západní tajné služby, zejména CIA, kdo ruku v ruce s mezinárodními neziskovými organizacemi organizuje nepokoje v Bělorusku podle scénáře tzv. barevných revolucí.[14]
#Narativ4: Opoziční kandidátka je západní feministka, která zničí naše hodnoty
Západ se snaží oslabit Bělorusko všelijak – a jedním z jeho nástrojů má být feminismus, respektive sama dámská opoziční kandidátka, shrnul přehledně například text lokálního informačního portálu města Vitebsk.[15] Její zvolení by prý znamenalo rozklad tradičního Běloruska, zničení rodin a způsobu života vůbec, včetně nahrazení armádních slavností průvody gayů nebo snižování mužské sexuální touhy.
Svjatlana Cichanouská samozřejmě žádné podobné body ve svém programu neměla. Do voleb se pustila, jelikož Lukašenkův režim odmítl umožnit kandidaturu jejímu manželovi. Údajné spojenectví s katolickými, respektive obecně “zkaženými západními” hodnotami je dlouhodobě tradiční narativ využívaný Ruskou federací a tím i proruskými kruhy v Bělorusku.[16]
V tomto souboji dobrých hodnot s těmi “zkaženými” samozřejmě nemůže chybět ani náboženská otázka, konkrétně obava vyjádřená na obdobném portálu, že by Bělorusku mohli významně přitížit také katolíci podporovaní nepřátelskými silami v Polsku[17] (viz výše údajné intervence ze zahraničí)
Poznámka pod čarou: od granátů ke kamionům
Úřady České republiky musely v srpnu dlouho vysvětlovat, že světelné granáty, které policie v Minsku používala proti protestujícím, do Běloruska v souladu s embargem vědomě nevyváží. Nehlásila se k nim ani Zeveta, společnost, která tento typ zboží vyrábí.[18]
Bez ohledu na konkrétní výsledek prošetření Ministerstvem zahraničí však tato zpráva dopomohla k jiné kauze a ukázala tak slabiny šíření neověřených informací z běloruského do českého informačního prostoru. Jednalo se o fotografii s běloruským kamionem, který měl v areálu právě zbrojovky Zeveta pravděpodobně nakládat nějaký vojenský materiál. Zpráva se nakonec ukázala jako nepravdivá, protože dotyčný kamion mířil k jiné firmě v areálu a nakládal materiál zcela nesouvisející.[19]
Rusko s námi nebo proti nám?
Spolu s Čínou a vůdci států postsovětské střední Asie byl ruský prezident Vladimir Putin mezi těmi, kdo Lukašenkovi k jeho vítězství gratulovali a volební proces uznávají jako legitimní. Na současné vnitropolitické krizi se ale ukazuje i dlouhodobé napětí ve vztazích mezi Minskem a Moskvou.[20] Ještě před vypuknutím protestů pronášel Lukašenko v rámci své kampaně výrazně protiruské výroky. Obzvlášť silnou pozornost si vysloužil i proklamovaným zatčením příslušníků tzv. Wagnerovy skupiny na běloruském území. Podle jeho slov s ním přítomnost těchto lidí Rusko nekonzultovalo, ale naopak mohli být použiti pro akce proti Lukašenkovi, tj. proti suverénnímu Bělorusku.[21] (Později z této pozice ustoupil; problém Wagnerovců byl posléze překryt urgentnějšími otázkami a novým vývojem protestů.) V podobné době provedla běloruská centrální banka kroky proti místní Belgazprombance, dceřinou společností Gazprombanku vlastněného ruským Gazpromem. Její vedení bylo zatčeno a obviněno z praní špinavých peněz. Její šéf, Viktor Babariko, měl zájem kandidovat proti Lukašenkovi. 19. června byl zatčen také a ve vězení stále zůstává.
Zvrat v Lukašenkově přístupu patrně nastal ve chvíli, kdy se povolební protesty opozice ukázaly jako násobně větší a vytrvalejší, než očekával. Na druhou stranu hrál Lukašenkovu režimu do karet fakt, že pomoc či alespoň nepřímá podpora z Ruska může být klíčová pro jeho vlastní udržení se ve funkci, byť možná za cenu umenšení vlastní osobní nezávislosti.
Putin veřejně prohlásil, že nabídl Lukašenkovi v případě potřeby pomoc, včetně zásahu pořádkových sil Ruské federace, a podpořil jeho tvrzení, že za domácími nepokoji stojí nepřátelské síly ze Západu.[22] K těmto ujištěním přidala ruská provládní média ještě tradiční teze, že Bělorusové, Ukrajinci a Rusové jsou bratrské spřátelené národy a téměř nikomu by v Bělorusku nevadilo, kdyby se s Rusy opět vrátili do jednoho společného státu,[23] a to navzdory tomu, že v realitě podpora integrace s Ruskem mezi Bělorusy setrvale klesá a pro úplné sjednocení s Ruskem je jen mizivé procento obyvatel.[24]
V návaznosti na to se na běloruských sociálních sítích později objevilo několik záběrů údajných ruských obrněných vozidel mířících k běloruským hranicím na podporu Lukašenkova režimu; později se nicméně ukázalo, že se jedná o domácí běloruské síly.[25]
Z Moskvy do Minsku na podporu Lukašenka však skutečně vyrazily ruské mediální týmy a Bělorusové ji mohou mít otevřeně na očích každý den. Poté, co začali v solidaritě s protestujícími masivně stávkovat zaměstnanci běloruské státní televize, nahradili je nově příchozí ruští novináři a technici, kteří nadále ve vysílání udržují proprezidentskou linii.[26] Nezahálela ani ruská domácí média, v čele s hlavní tváří RT a Sputniku Margaritou Simonyanovou, která osobně přiletěla do Minsku provést s Lukašenkou dvouhodinové interview.[27]
Proti dezinformacím v propagandistickém světě
Boj se lživými nebo zavádějícími informacemi probíhá jinak v demokratických zemích s uplatnitelnými zákony a institucemi zaručujícími plnou svobodu projevu a slova, a v zemích s autoritářským či totalitním vedením, v nichž mediální produkce buď režimu přímo slouží, nebo přinejmenším nemá právo jej objektivně kritizovat.
První skupina zemí bojuje s dezinformacemi pocházejícími z prostředí mimo jejich politické systémy. Ať už přichází ze zahraničí, nebo je vytváří někdo z domácích aktérů, mají opoziční charakter nejen vůči aktuální vládě, ale často také celé kulturní či geopolitické orientaci státu či jeho uspořádání.
Oproti tomu autoritáři používají v rámci své propagandy mix pravdivých, částečně pravdivých i zcela zavádějících informací pro budování své pozice uvnitř státu jako celku. Jsou přímo jeho součástí a ovlivňují chod podstatných institucí, včetně mediálních. Boj proti dezinformacím a propagandě nebo vůbec publikace kritických zpráv tak může být chápána jako opozice proti státu – a tak s ní může být nakládáno. Své o tom ví mnoho aktivistů a novinářů v nedemokratických – nejen postsovětských – zemích, kteří čelili a čelí perzekuci, výpovědím z práce nebo vězení. Když se snažili tyto dezinformace vyvrátit, bývají sami obviňováni za „pomluvu“ nebo paradoxně za šíření dezinformací.
Policie versus média
Od počátku jarních protestů tlak Lukašenkova režimu na nezávislé zpravodajce jen sílil. Portál asociace běloruských novinářů publikoval záznamy o desítkách zadržení nebo zatčení reportérů i o fyzických útocích na ně.[28] Mimo nátlaku proti jednotlivcům se postavil Lukašenko i proti celým médiím jako takovým. Nejposlednějším významným krokem v této kategorii byl zákaz vlivného opozičního webového portálu Tut.by, který byl zveřejněn na konci září.[29] 2. října pak běloruské ministerstvo zahraničí zrušilo všechny akreditace pro zahraniční novináře v zemi, a to pod záminkou zjednodušování registračního systému; zároveň však s odvoláváním za nutnost zajistit “informační bezpečnost Běloruska”.[30] Mezinárodní organizace i vlády jednotlivých států tento krok oprávněně zkritizovaly jako jen další nátlak na nezávislé reportování o událostech v zemi.[31]
V opačném gardu se místní média v solidaritě proti nátlaku opakovaně spojovala: ať už šlo o požadavek na propuštění zatčených novinářů opoziční ruské Meduzy a Daily Storm a dalšího dopisovatele Semjona Pegova nebo symbolickou publikací prázdných stránek po zatčení zpravodajských fotografů, patřících mj. k Rádiu Svobodná Evropa – Rádiu Svoboda.[32]
Mediální krajina v Bělorusku
Ztráta potenciálního spojence ve formě televize s celostátním dosahem nebyla jediná překážka, se kterou se opoziční síly v Bělorusku musí a musely vyrovnat. Loni ukázal výzkum běloruské asociace novinářů, že téměř polovina obsahu vysílaného v prime-time v běloruských televizích se vyrábí v Rusku; u politických pořadů a debat je to třetina. To poskytuje obrovský prostor pro proruské či alespoň vůči Rusku neutrálně znějící zprávy.[33] Více než polovina Bělorusů uvedla, že pro ně ruština je hlavním jazykem, ve kterém vyhledávají zprávy.[34]
Bělorusové jsou navíc společností, ve které sledování televize hraje významnou roli: podle průzkumu z roku 2017 byly státní televize hlavním zdrojem zpráv pro více než 70 % Bělorusů, následované kromě příbuzných a známých pro změnu ruskými televizními kanály.[35]
(Zkušenost zkresleného informování o protestech mohla částečně s těmito ciframi zahýbat směrem k nezávislým médiím, nicméně empirická data o tom zatím nejsou k dispozici.)
Informační kanály na státní úrovni ale nejsou jediné, které takový obsah přináší. V posledních letech začaly i portály zaměřující se na lokální zpravodajství publikovat proruské dezinformační texty, především zaměřené proti západním státům a organizacím, a to navíc ve vzájemné koordinaci.[36]
Opozičním aktivistům tak zbývá fakticky jen prostor internetu, kde se mohou organizovat a kde mohou předkládat své názory a požadavky ostatním. Nezávislí novináři, bloggeři a youtubeři na nich ale zároveň publikují bez ochrany právního státu nebo silné mediální organizace, která by se za ně postavila, a tudíž se mohou lehce stát obětí perzekuce Lukašenkova aparátu.
Revoluce přes Telegram
Telegramový kanál Nexta [Něchta – někdo v běloruštině] začínal jako platforma pro satirická videa o prezidentovi Lukašenkovi založená běloruským studentem studujícím v Polsku. Dnes je to účet s více než dvěma miliony sledujících, který sám sebe označuje za “hlas protestujících” – a na kterém se sbíhají informace nejen o protestech jako takových, ale i obecněji o politickém násilí v zemi (včetně populárních demonstrativních videí příslušníků běloruských pořádkových sil odhazujících své uniformy). I díky tomu, že běží na speciálně zašifrované aplikaci Telegram, se stala jedním z nejdůležitějších nestátních zdrojů informací. Telegramové komunikační kanály se pak celkově běloruským protestujícím osvědčily pro koordinaci protestů.
Pochopitelnou nevýhodou takovýchto platforem je jen malý prostor, který poskytují pro ověřování informací, které přes ně proudí (i právě Nexta otevřeně prohlašuje, že tuto ambici ani nemá, pouze sdílí dostupné informace, které se v rámci svých kapacit snaží filtrovat). To může bez opatrného přístupu vést k takovým situacím, jako byla kauza s běloruským kamionem údajně nakládajícím vojenský materiál pro Lukašenkovu vládu.
Potřebné podrobnější informace doplněné o kontext dodávaly do Běloruska menší nezávislé domácí portály a blogy i skupiny sídlící a registrované v zahraničí. Mezi takové patřily (a patří) BelsatTV či iniciativa Charta 97 sídlící v Polsku, portál Tut.by i mezinárodní stanice jako běloruská větev Rádia Svobodná Evropa-Rádia Svoboda vysílající z Prahy.
Snahy běloruského režimu omezit přístup lidí k takovému kritickému obsahu na internetu nebo omezit přístup k síti vůbec se počítají už do staršího data, byť s vypuknutím povolebních protestů značně zesílily až do úplného vypínání internetu v protestujících městech (které Lukašenko připisoval místo vlastních úřadů nepřátelským silám zvenčí).[37] Bělorusové si však zvykli už dříve, jak využívat zabezpečené komunikační kanály (kromě Telegramu třeba i WhatsApp nebo Viber) k Lukašenkově kritice, tak i využívat služby jako VPN nebo NewNode k obcházení omezení.[38]
Poznámka pod čarou: internet vrací úder
Zpravodajství a informace o protestech není jediný segment aktivit na internetu, kterým běloruská opozice bojuje proti Lukašenkovu režimu. Další skupina online aktivistů/hackerů se zaměřila přímo na příslušníky pořádkových sil, které dostupná videa zachytila při násilných opatřeních proti demonstrantům a začala publikovat osobní údaje o nich.[39]
Na sociálních sítích tato iniciativa získala početné pozitivní ohlasy, nicméně jelikož stále není jisté, kdo přesně za konkrétními publikacemi a informačními zdroji tohoto typu stojí, hrozí riziko nesprávné identifikace a potenciálně značných problémů pro oběti takového omylu.
Mezi jiné kreativní varianty patří třeba i obdoba české aplikace Bez Andreje; běloruská Karma skenuje čárové kódy výrobků v obchodech a upozorní zákazníka, které zboží pochází od výrobců blízkých prezidentu Lukašenkovi.[40]
A co dál?
V případě, že se prezident Lukašenko ve svém křesle dále udrží, bude opozice bojovat o omezený prostor a čelit všestrannému informačnímu tlaku státních institucí; navíc očekávatelně s podporou informačních struktur Ruské federace.
Zároveň s tím je už nyní v běloruském informačním prostoru viditelný trend snahy uzavírání se před “západním” mediálním vlivem – sílící nátlak na existující domácí nezávislé zdroje (pokus o zablokování portálu Tut.by), tlak na telegramové kanály a jejich administrátory (pokusy o prolomení hesel a odhalení identit) i snaha zaškrtit příliv informací ze zahraničí (plošné rušení mezinárodních akreditací).
V takovém prostředí se Bělorusové budou stále moci, sice obtížně, ale přece – k nezávislým informacím dostat, a to buď prostřednictvím využívání jmenovaných šifrovaných komunikačních aplikací, nebo technologických nástrojů na obcházení blokovaných stránek.
[1] Belarussian Leader Proposes ‚Tractor‘ Therapy For Coronavirus. In: The Moscow Times [online]. 16. 3. 2020 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: themoscowtimes.com
[2] Belarusian journalist arrested for criticizing president’s Covid-19 approach. In: Reporters Without Borders [online]. 31. 3. 2020 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: rsf.org https://rsf.org/en/news/belarusian-journalist-arrested-criticizing-presidents-covid-19-approach; Главврача витебской БСМП уволили. Минздрав: связи с публикацией на TUT.BY нет. In: News Tut [online]. 31. 3. 2020 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: news.tut.by
[3] LAPIENYTĖ, Jurgita. Belarus internet shutdown: how did it happen? In: Cybernet [online]. 11. 7. 2020 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: cybernews.com
[4] Belarusian Authorities Cancel Opposition Campaigning Ahead Of Election. In: Radio Free Europe/Radio Liberty [online]. 05. 7. 2020 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: rferl.orghttps://www.rferl.org/a/belarusian-authorities-invent-pretexts-to-cancel-opposition-campaigning-ahead-of-election/30767039.html
[5] Independent Election Monitors Detained In Belarus During Early Voting. In: Radio Free Europe/Radio Liberty [online]. 05. 7. 2020 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: rferl.org
[6] After Belarusian Journalists Quit State TV, Russians Fill The Void. In: Radio Free Europe/Radio Liberty [online]. 24. 7. 2020 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: rferl.org
[7] Беспорядки в городах Беларуси: по какому сценарию действуют провокаторы? In: Белтелерадиокомпания [online]. 11.08.2020 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: tvr.by. https://www.tvr.by/news/chp/besporyadki_v_gorodakh_belarusi_po_kakomu_stsenariyu_deystvuyut_provokatory_i_kak_vbrasyvayutsya_fey/
V Rusku též např: МВД Белоруссии в сводке о протестах сообщило о стрельбе на поражение. In: RBC [online]. 12.08.2020 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: rbc.ru. https://www.rbc.ru/society/12/08/2020/5f33c3bf9a7947bd30606908.
[8] Twitter: Belarusian cyber partisans have hacked the state TV website. It is now broadcasting the footage of police violence. Also, the message appeared on the Cyber-partisans telegram channel: „If Belteleradiocompany does not want to show people the truth, we will show it.“ @franakviacorka. 26.09.2020 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: https://twitter.com/franakviacorka/status/1309930953356333056
[9] Беспорядки в городах Беларуси: по какому сценарию действуют провокаторы? In: Белтелерадиокомпания [online]. 11.08.2020 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: tvr.by. https://www.tvr.by/news/chp/besporyadki_v_gorodakh_belarusi_po_kakomu_stsenariyu_deystvuyut_provokatory_i_kak_vbrasyvayutsya_fey/
[10] Николай Рахманов: Цель «акций протеста» не убрать Лукашенко, а свалить государственность. In: Berestje News [online]. 16.07.2020 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: berestje-news.org. https://berestje-news.org/2020/07/16/nikolaj-raxmanov-cel-akcij-protesta-ne-ubrat-lukashenko-a-svalit-gosudarstvennost/
[11] PETŘÍČEK, Tomáš. „Nedemokratické volby a nemístná tvrzení, že Česko organizuje protesty – důkazy jsem neviděl. Proto jsem nechal včera předvolat běloruského velvyslance. Zdůraznili jsme nesouhlas s děním i protest proti slovům prezidenta Lukašenka. Situaci v Bělorusku budeme řešit i zítra na #FAC.“ [online]. In: . [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: Twitter.com. https://twitter.com/TPetricek/status/1293806997767368704
[12] REDAKCE CZ24 NEWS. In: Cz24.news [online]. 11. srpna 2020 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://cz24.news/ae-news-beloruska-tajna-sluzba-zachytila-telefonicke-hovory-z-cr-ktere-mely-organizovat-protesty-v-beloruskych-ulicich-po-zvoleni-lukasenka-podle-zdroju-beloruske-tiskove-agentury-belta-melo-jit-o/
[13] APM/CT24. Lukašenkova slova o českém zapojení do protestů jsou nemístná, míní Petříček. In: Ceska Televize [online]. 12.8.2020 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3160602-lukasenkova-slova-o-ceskem-zapojeni-do-protestu-jsou-nemistna-mini-petricek
[14] Russian intelligence head says CIA, Pentagon implicated in Belarus unrest. In: TASS [online]. 29.9.2020 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://tass.com/politics/1206455
[15] Феминизм против политики. In: Vitbich [online]. 21.07.2020 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: vitbich.org. https://vitbich.org/feminizm-protiv-politiki/
[16] ALESHKA, Aliksandr. Sputnik Polska: Propaganda Narratives and Cases. In: East-center.org [online]. 8/2020 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://east-center.org/wp-content/uploads/2020/09/Sputnik-Polska-Propaganda.pdf
[17] Сергей Чиж: Польша баламутит воду. In: Berestje News [online]. 19.07.2020 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: berestje-news.org. https://berestje-news.org/2020/07/19/sergej-chizh-polsha-balamutit-vodu/
[18] Policie při potyčkách v Bělorusku použila zábleskové granáty s českým nápisem. ‚Přelep,‘ reaguje Zeveta. In: IRozhlas [online]. Praha/Minsk, 10.8.2020 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/zeveta-bojkovice-vybusky-zableskove-granaty-protesty-belorusko_2008101237_jgr
[19] SVOBODA, Tomáš a Kamila KRUPOVÁ. Žádné granáty. Běloruský kamion na Moravě vyzvedl stavební materiál. In: Seznam Zpravy [online]. 10.8.2020 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zadne-granaty-belorusky-kamion-na-morave-vyzvedl-stavebni-material-120268
[20] Příkladem mohou být i nedávné třenice ohledně rusko-běloruské integrace.
[21] Belarusian President Accuses Russia Of Trying To Cover Up Vagner Group Election Plot. In: Radio Free Europe/Radio Liberty [online]. 01. 7. 2020 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: rferl.org. https://www.rferl.org/a/russian-diplomats-meet-detained-vagner-contractors-in-minsk-jail/30761549.html
[22] Putin Tells Lukashenka Russia Ready ‚To Provide Help‘ Militarily If Needed. In: Radio Free Europe/Radio Liberty [online]. 16. 7. 2020 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: rferl.org
[23] Disinfo: Only 10% of Belarussians oppose the union with Russia. In: EU vs Disinfo [online]. [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: euvsdisinfo.eu. https://euvsdisinfo.eu/report/pending-check-only-10-of-belorussians-dont-support-oppose-the-union-with-russia/
[24] Disinformation Resilience in Central and Eastern Europe. In: East-center.org/ [online]. Kyiv, 2018 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://east-center.org/wp-content/uploads/2018/06/DRI_CEE_2018.pdf
[25] Disinformation about Russian army entering the Belarus in order to quell the demonstrations. In: Meta.mk/ [online]. 17.8.2020 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://meta.mk/en/disinformation-about-russian-army-entering-the-belarus-in-order-to-quell-the-demonstrations/
[26] After Belarusian Journalists Quit State TV, Russians Fill The Void. In: Radio Free Europe/Radio Liberty [online]. 24. 7. 2020 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: rferl.org. https://www.rferl.org/a/after-belarusian-journalists-quit-state-tv-russians-fill-the-void/30800576.html
[27] MIROVALEV, Mansur. How Russian media is trying to save Lukashenko’s Belarus. In: Aljazeera.com [online]. 18.9.2020 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2020/9/18/how-russian-media-is-trying-to-save-lukashenkos-belarus
[28] Repressions against journalists in Belarus, 2020 (chart). In: Belarusian Association of Journalists [online]. 23.10.2020 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://baj.by/en/analytics/repressions-against-journalists-belarus-2020-chart
[29] Belarusian Officials Ban Independent News Portal Tut.By. In: RFE/RL [online]. 29.9.2020 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://www.rferl.org/a/belarusian-officials-ban-independent-news-portal-tut-by/30864856.html
[30] Belarus Cancels Accreditations Of All Foreign Journalists Amid Protests. In: RFE/RL [online]. 02.10.2020 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://www.rferl.org/a/belarus-cancels-accreditations-of-all-foreign-journalists/30870618.html
[31] Attacks on Freedom of Opinion and Expression of Media Freedom in Belarus. In: OSCE [online]. 04.9.2020 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://osce.usmission.gov/attacks-on-freedom-of-opinion-and-expression-of-media-freedom-in-belarus/
[32] Leading Independent Media In Belarus Publish Blank Pages In Solidarity With Jailed Journalists. In: RFE/RL [online]. 17.9.2020 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://www.rferl.org/a/leading-independent-media-in-belarus-publish-blank-pages-in-solidarity-with-jailed-journalists/30843550.html
[33] Monitoring of Pro-Russian Propaganda in Belarusian Media. In: The Belarusian Association of Journalists [online]. 06. 3. 2019 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: baj.by. https://baj.by/en/analytics/monitoring-pro-russian-propaganda-belarusian-media
[34] Disinformation Resilience in Central and Eastern Europe. In: East-center.org/ [online]. Kyiv, 2018 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://east-center.org/wp-content/uploads/2018/06/DRI_CEE_2018.pdf
[35] Disinformation Resilience in Central and Eastern Europe. In: East-center.org/ [online]. Kyiv, 2018 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://east-center.org/wp-content/uploads/2018/06/DRI_CEE_2018.pdf
[36] Your Friendly Local pro-Kremlin Outlet: Disinformation in Belarus. In: EU vs Disinfo [online]. 12. 7. 2020 [cit. 2020-09-01]. Dostupné z: euvsdisinfo.eu. https://euvsdisinfo.eu/your-friendly-local-pro-kremlin-outlet-disinformation-in-belarus/
[37] How Telegram Users Found A Way Through Belarus’s Internet Lockdown. In: RFE/RL [online]. 12.08.2020 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://www.rferl.org/a/how-telegram-users-found-a-way-through-belarus-s-internet-lockdown/30780136.html
[38] PANDEY, Sonali. Belarus Media to Opt For a Decentralized Tech Trial. In: Medium.com [online]. 3.10.2020 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://medium.com/the-capital/belarus-media-to-opt-for-a-decentralized-tech-trial-b72a578deecc
[39] ‚You Have No Masks‘: Belarus Protesters Use High-Tech Tools To Expose Riot Police. In: RFE/RL [online]. 26.9.2020 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://www.rferl.org/a/you-have-no-masks-belarus-protesters-use-high-tech-tools-to-unmask-riot-police/30858960.html
[40] „Чтобы совесть была чиста и ты не финансировал насилие.“ Как белорусы бойкотируют товары компаний, связанных с действующим режимом. In: Current Time [online]. 24.9.2020 [cit. 2020-10-12]. Dostupné z: https://www.currenttime.tv/a/krama-app/30852331.html
