Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj během tiskového maratonu 10. října prohlásil, že „jazykovou otázkou začal Donbas“ (na videu v čase 02:15), čímž akorát zopakoval prokremelský propagandistický narativ. V tomto článku připomeneme, jak vlastně „začal Donbas“ a jak tuto tezi o jazykovém problému ruská propaganda využívá k utváření svého narativu o válce na Ukrajině.

 

Snímek z webu ukraina.ru: „Jak se jazyk stal příčinou nejstrašnější války 21. století“

Snímek z webu topwar.ru: „Donbas mluví rusky a junta ho za to nenávidí“

Snímek z webu tvzvezda.ru

 

Prokremelská média využívají řadu různých narativů, aby vysvětlila svému, ukrajinskému i mezinárodnímu publiku, co se děje na Ukrajině i konkrétně v Donbasu. Hlavní myšlenkou, kterou Kreml prosazuje, je, že na východě Ukrajiny probíhá občanská válka, kterou rozpoutaly „kyjevské úřady“, a Rusko za nic nemůže. K vysvětlení důvodů vypuknutí „občanské války“ Kreml využívá různá témata, včetně jazykové otázky. A pokud budeme souhlasit s tím, že válka začala kvůli postavení ruského jazyka na Ukrajině, musíme souhlasit také s tím, že v Donbasu probíhá občanská válka, přitom však budeme slepě zavírat oči před rolí Ruska v tomto nikoli pouze vnitřním, ale mezinárodním konfliktu.

„Rusky mluvícímu Donbasu, který tak dlouho na legislativní úrovni usiloval o své právo mluvit rusky, 23. února 2014 z hlavního majdanovského města uštědřili jednoduše plivanec, když zrušili zákon zajišťující status ruskému jazyku. Stalo se to okamžitě po změně vládnoucí moci na Ukrajině,“ píše Ukraina.ru.

„Nejde tedy o žádné ústavy, zvláštní statusy atd. Jde o chronickou nenávist junty a všech šiřitelů neonacistické ideologie vůči všem obyvatelům Donbasu. A s největší pravděpodobností je tato barbarská nenávist spojena s tím, že Donbas mluví rusky,“ říká web Vojennoje obozrenije.

„Ve Slovjansku je lidem násilně vnucována ukrajinština. Bývalý poslanec Nejvyšší rady avizoval nucenou derusifikaci Slovjansku,“ shrnuje web televizního a rozhlasového kanálu patřící ruskému ministerstvu obrany Zvezda.

 

Infografika: Klíčové operace Antiteroristické operace v letech 2014-2017 (slovoidilo.ua): 7. 4. 2014: V souvislosti s obsazením vládních budov v Charkově, Doněcku a Luhansku dal dočasný výkonný prezident O. Turčynov vytvořit protikrizový štáb 9. 4. 2014: střet v Mariupolu 12. 4. 2014: obsazení měst Slovjansk, Kramatorsk a Artemivsk 14. 4. 2014: uvedeno v platnost rozhodnutí „O okamžitých akcích k odvrácení teroristické hrozby a zachování územní celistvosti Ukrajiny“ 17. 4. – 5. 7. 2014: boje o Karačun 11. 5. 2014: uskutečnění „referenda za nezávislost DLR a LLR“ 26. 5. 2014 – 21. 1. 2015: boje o Doněcké letiště 5. 6. – 29. 8. 2014: boje o Savur-Mohylu 14. 6. 2014: katastrofa Il-76 v Luhansku 15. 7. 2014: osvobození Slovjansku a Kramatorsku 17. 7. 2014: katastrofa malajského boeingu 777 (MH17) 28. 7. 2014 – 18. 2. 2015: boje o Debalceve 6. 8. – 4. 9. 2014: boje o Ilovajsk 5. 9. 2014: podepsání minských dohod 13. 1. 2015: ostřelování checkpointu u obce Volnovacha 24. 1. 2015: ostřelování Mariupolu 10. 2. 2015: ostřelování Kramatorsku 12. 2. 2015: podpis druhých minských dohod 3.-4. 7. 2015: boje v okresu města Marjinka 24. 2. 2016: ukrajinská armáda získává obec Šyrokyne 24. 2. 2016: ukrajinská armáda získává průmyslovou zónu v obci Avdijivka 8. 3. 2016: ukrajinská armáda získává pod svou kontrolu tzv. Jasynuvatskou křižovatku 2. 11. 2016: ukrajinská armáda v zóně antiteroristické operace naplno přešla na smluvní poměr 18. 12. 2016: ukrajinská armáda získává nové pozice u města Svitlodarsk rok 2017: největší boje probíhají u obcí: Pisky, Avdijivka, Šyrokyne, Krasnohorivka, Stanycja Luhanska, Krymske, Dokučajivsk

 

Snímek z webu ukrajinského ministerstva zahraničí: 10 faktů o ozbrojené agresi Ruska proti Ukrajině Fakt 1. Rusko naplánovalo ozbrojenou agresi proti Ukrajině dopředu. Fakt 2. Ruská agrese měla za cíl zničení Ukrajiny jako nezávislého státu. Fakt 3. Ozbrojená agrese je jen jedním z nástrojů hybridní války RF proti Ukrajině. Fakt 4. Chrabrost Ukrajinců a solidarita mezinárodního společenství zastavily ruskou invazi. Fakt 5. Ruská agrese měla strašlivé humanitární důsledky. Fakt 6. Minské dohody jsou Ruskem pravidelně porušovány. Fakt 7. Rusko porušilo základní normy a principy mezinárodního práva. Fakt 8. Rusko pravidelně posílá do Donbasu své vojáky a zbraně. Fakt 9. Vojenská agrese a hybridní válka se již staly běžnou praktikou Ruska. Fakt 10. Zastavit ruskou agresi je možné pouze posílením mezinárodního tlaku na RF.

 

Dne 6. dubna 2014 se účastníci separatistické demonstrace v Doněcku vtrhli do místní budovy státní oblastní správy. K podobným událostem došlo později v Luhanské oblasti. Za moment vypuknutí války jsou zpravidla považovány střety ukrajinských bezpečnostních složek s ruskými vojáky ve Slovjansku. Tam také 12. dubna takzvaní „zelení mužíčci“ obsadili budovu místní policejní stanice.

Později se ukázalo, že se jednalo o ruskou jednotku zvláštního nasazení pod velením Igora Girkina (Strelkova), která se dříve účastnila okupace Krymu. V této bitvě zemřel kapitán zvláštního operačního střediska pod Ukrajinskou bezpečnostní službou (SBU) Hennadij Bilyčenko. A jak poznamenal Olexandr Turčynov, vyšlo najevo, že tajné služby na boje nestačí, a je tedy nutné použít armádu.

Ministerstvo zahraničních věcí Ukrajiny ve svém článku „10 faktů o ozbrojené agresi Ruska proti Ukrajině“ uvádí: „Další fází ruské agrese byl pokus destabilizovat situaci ve východních a jižních oblastech Ukrajiny s cílem vytvořit na tomto území kvazi-stát pod názvem „Novorusko“. O těchto plánech mluvil ruský prezident Vladimir Putin během programu Dialog s Rusy 17. dubna 2014. K plné realizaci těchto plánů nakonec nedošlo, nicméně ruské pravidelné jednotky a ruské ilegální ozbrojené skupiny okupovaly několik okresů ukrajinské Doněcké a Luhanské oblasti.