Dezinformační pandemie: jak se sociální sítě snažily ubránit panice spojené s covid-19

Pandemie koronaviru vynesla znovu na světlo řadu problémů nejen v současné medicíně, ale také v mediálním prostoru, kde se hlavními oběťmi koronaviru staly sociální sítě.

Šíření dezinformací na síti, na které si zvykli dokonce i nepříliš aktivní uživatelé internetu, získalo s nástupem epidemie covid-19 nový impuls. Čím aktivněji se zároveň onemocnění šířilo po světě, tím aktivněji se po internetu šířily různé fake news, spekulace i čiré lži. „Pandemie pod znamením dezinformací“ – takto by bylo možné nazvat online historii pandemie covid-19. První kroky online platforem pro boj s dezinformacemi ohledně této nemoci, o kterých jsme psali již v březnu, zafungovaly pouze částečně. Dnes můžeme říct, že na příliv koronavirových dezinformací nebyly připravené ani platformy samotné, ani uživatelé jako hlavní oběti a spotřebitelé tohoto obsahu.

„Rychlá pomoc“ sociálních sítí

V první fázi umisťovaly Facebook, Google a Twitter na viditelných místech odkazy, zprávy a upozornění, jež uživatele nabádaly, aby se seznámili s oficiálními informacemi o nemoci.

V této fázi byl boj s dezinformacemi relativně snadný. Uživatelé nejčastěji psali o tom, že žádná pandemie neprobíhá, statistiky lžou a nemoc není nijak strašlivá. Bylo tedy nutné vyvracet prohlášení, která byla v rozporu s reálnou situací a informovat o tom, že onemocnění i pandemie skutečně existují.

K vyvracení sloužily informace z oficiálních zdrojů. Na tomto modelu byla také založená strategie boje s koronavirovými dezinformacemi v počáteční fázi – platformy poskytovali spotřebitelům obsahu rychlý přístup k informacím „z první ruky“, tedy z WHO či místních institucí veřejného zdravotnictví.

V prvních týdnech, kdy se do informačního prostoru dostávaly zprávy a dezinformace o onemocnění covid-19, nemohl nikdo předpokládat, čemu všemu budou muset sociální sítě v nejbližších několika měsících čelit a jak rozmanité dezinformace o novém koronaviru budou. Pestrost dezinformačního obsahu o samotném onemocnění i reklamy o falešných lécích a zpráv o hledání vakcíny byla nakonec obrovská.

Časem se téma koronaviru stalo živnou půdou pro novou bitvu informační války. Již na konci března informovaly úřady Evropské unie o organizovaných koordinovaných akcích šířících dezinformace i paniku kolem koronaviru, jejichž cílem bylo podkopat důvěru v úřady a zdravotnické či bezpečnostní organizace. Za zdroj těchto dezinformací jsou ve zprávě EU označena prokremelská média a ruské organizované skupiny a počet těchto dezinformací byl odhadován na 80-100 (ke konci března).

Nedokonalost sociálních algoritmů

S rozvojem pandemie se sociální sítě musely vyrovnávat s velkým počtem neověřených informací. Poptávka po nich byla zároveň tak obrovská, že sociální sítě nezvládaly takové informace mazat. Algoritmy sociálních sítí, jejichž cílem je nabízet uživatelům populární obsah, samy předkládaly uživatelům dezinformace. Problémem těchto dezinformací nebyla ani tak rychlost jejich šíření, jako jejich „obhájci“, kteří přikrmovali poptávku po nich ze strany veřejnosti, aniž to mnohdy sami tušili. Mezi nimi byl i například prezident USA, jenž prohlásil, že ultrafialové záření virus zabíjí a další nevědecké teorie. Prezident Brazílie Jair Bolsonaro a prezident Venezuely Nicolas Maduro rovněž zveřejňovali dezinformace o koronaviru. Přidal se k nim také bývalý starosta New Yorku Rudy Giuliani, když mluvil o efektivnosti antimalarického preparátu jako léku na tento virus. Sociální sítě obvykle svým uživatelům nabízí video a audiozáznamy populárních a slavných uživatelů, které nasbíraly velké množství reakcí. Ačkoli později redakce Twitteru zmíněné dezinformace, které se na této platformě objevily, smazala.

K těmto podivným výrokům politiků se přidaly i zdánlivě rozumně znějící konspirační teorie. Jako příklad lze uvést film Plandemic, jenž natočila aktivistka hnutí protivníků očkování Judy Mikovitsová. Film je již na sociálních sítích momentálně nedostupný, nicméně po jeho zveřejnění se doslova rozletěl po celém světě. Autorka v něm diváky přesvědčuje, že koronavirové krize využívají elity pro kontrolu obyvatelstva a uvádí i vyloženě nebezpečná tvrzení, že nošení roušek virus „aktivuje“. Přes operativní reakci na video ze strany Googlu počet zhlédnutí videa překročil 8 milionů. Kvůli vysokému zájmu se toto video dokonce objevovalo v trendech YouTube.

Tato skutečnost výborně ukázal zranitelnost, a dokonce mylnost současného modelu doporučování obsahu sociálních sítí. Když dnes vyhledáme Plandemic na YouTube, najdeme pouze příspěvky dementující původní video a reakce lékařů na údaje, jež v něm zazněly. Většina videí také obsahuje doporučení, aby se divák seznámil s oficiálními informacemi o covid-19 v oficiálních zdrojích. Nicméně nelze samozřejmě vyloučit, že si někdo z mnoha uživatelů, kteří video zhlédli, nestáhl film do počítače a že se na sociálních sítích znovu neobjeví.

Situace s covid-19 tedy opět poukázala na problém algoritmického výběru obsahu. Kurátorství digitálního obsahu založené na reakcích uživatelů v případě natolik citlivého a veřejně závažného tématu, jako je pandemie koronaviru, nefunguje. Rychlost šíření koronavirových dezinformací a živý zájem o ně ze strany veřejnosti na sociálních sítích vedly k tomu, že se hloupé, nebo dokonce škodlivé věci jako film Plandemic stávají ještě populárnějšími. Tento zájem nebyl oslaben ani skutečností, že ani nebyly často používány click-baitové titulky. Zmíněný film těžil z toho, že byl propagován algoritmy, jež jej vynesly nejen do trendů, ale také do bloků s doporučeními a na prvních místech ve výsledcích vyhledávání. Nicméně i nyní, kdy všechny sociální platformy smazaly prakticky všechny kopie filmu, zájem o Judy Mikovitsovou neutichá – počet jejích sledujících na Twitteru vyrostl za měsíc o více než 100 tisíc lidí.

Vývoj dezinformací postupem času

Ačkoli můžeme první operativní pokus sociálních platforem poskytnout důvěryhodné informace o koronaviru považovat za úspěšný, nezachránil zároveň sociální sítě a mediální prostor před lavinou fejků s nejrůznější tematikou.

Zde jsou některé tematické okruhy dezinformačního obsahu spojeného s covid-19 (neděláme si nárok na úplnost tohoto výběru, tím spíše, že témata populárních fejků byla pravděpodobně pro různé země odlišná).

  • Popírání samotné existence onemocnění;
  • dezinformace o samotné nemoci: o jejím šíření, výskytu, nakažlivosti, způsobech léčby;
  • falešné statistiky – jak ve směru podhodnocení, tak ve směru nadhodnocení – po celém světě i v určitých regionech;
  • dezinformace o vlivu prostředí na chorobu (známá dezinformace, že věže technologie 5G přispívají k rozvoji onemocnění);
  • falešné a konspirační teorie o nemoci a očkování, zavádění čipů očkováním;
  • dezinformace o specifikách průběhu nemoci a činnosti lékařů a úřadů konkrétní země či regionu a mnohé další.

Časem se na sociálních sítích začaly šířit rovněž „koronavirové fejky“, jež nebyly spojené pouze s onemocněním a jeho léčbou. Platformy musely bojovat s reklamami nefunkčních roušek, podivných preparátů a dezinfekčních prostředků. K překvapivým segmentům obsahu, na které se sociální sítě rozhodly reagovat, byly organizované protesty proti karanténním opatřením. Za unikátní lze označit Instagramové efekty – roušky rozšířené reality, určené údajně k diagnostice koronaviru podle fotografie.

V určitém okamžiku bylo lží o koronaviru tolik, že některé společnosti (například Google) sáhly k bezprecedentním opatřením a zavedly nejen cenzuru, ale také možnost publikovat pouze schválený obsah z oficiálních zdrojů. Situace kolem koronavirových dezinformací však platformy k takové omezující cestě přímo donutila.

Sociální sítě proti koronavirové lži

Studovali jsme, jak různé sociální platformy bojovaly proti dezinformacím o koronaviru. Tomuto tématu se budeme věnovat v pokračování tohoto článku.

Metody boje, které používají sociální sítě, můžeme označit za jistý zátěžový test, za kvintesenci všech metod a nástrojů, které vytvořily a otestovaly za posledních 5 let.

Než však budeme hovořit o nástrojích „koronavirového boje“, uvedeme čísla, jež dokazují závažnost tohoto problému.

Problém nepravdivého obsahu o koronaviru zveřejňovaného na webu a zejména na platformách sociálních sítí je velmi obtížné hodnotit. Autoři studie provedené v Pew Research Center však dospěli k závěru, že se 80 % Američanů setkalo s dezinformacemi o koronaviru. 22 % respondentů vidělo zprávy, že informace o pandemii jsou přehnané, 19 % se setkalo s varováním před miliony obětí.

Dezinformační pandemie není o nic méně děsivá než pandemie covid-19. V dalších částech si můžete přečíst, jak sociální platformy bojovaly proti dezinformacím o koronaviru.

Autorka: Nadija Balovsjak, pro StopFake.org