Ukrajinská autokefalita nadále hýbe prokremelským mediálním prostorem. Ve svých článcích tvrdí, že tento krok konstantinopolského patriarchátu nevyhnutelně povede k rozkolu celosvětového pravoslaví a vyzývají ruskou pravoslavnou církev (RPC), aby hledala spojence. A tito spojenci existují. Například tzv. turecká pravoslavná církev, která nejen podpořila RPC, ale dokonce navrhla, aby byl patriarcha Bartoloměj I. za své rozhodnutí pohnán k odpovědnosti soudní cestou.

 

Snímek z webu tiskové agentury TASS

 

Turecká pravoslavná církev požaduje, aby byl konstantinopolský patriarcha souzen“ či „Turecká pravoslavná církev žaluje patriarchu“ hlásaly titulky agentury TASS a webu RT, podobné zprávy přetiskly také ukrajinské prokremelské weby Strana a UnianTASS později publikovala neumělý anglický překlad této zprávy, ruská zpravodajská agentura Sputnik zase vydal zprávu na své turecké jazykové verzi.

 

Snímek z webu Strana.ua

Snímek z webu tr.sputniknews.com

 

Podle mluvčího turecké pravoslavné církve Sevgi Erenerola porušil patriarcha Bartoloměj turecké zákony a podněcuje nový konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem, což je čin, který je stíhatelný podle tureckého trestního zákoníku.

„Status konstantinopolského patriarchy podle Lausannské smlouvy z roku 1923 je omezen konáním bohoslužeb pro turecké Řeky,“ prohlašuje Enerol.

Studiem zmíněné smlouvy ovšem StopFake zjistil, že Lausannská mírová smlouva neobsahuje žádné přímé zmínky o konstantinopolském patriarchovi.

Není také od věci připomenout, že turecká pravoslavná církev vznikla v roce 1922, tedy rok před podpisem Lausannské smlouvy. Jedná se o nikým neuznanou pravoslavnou denominaci silně ovlivněnou tureckou nacionalistickou ideologií. Článek na svobodné encyklopedii Wikipedia uvádí, že církev má nyní pouhých 400 členů a vlastní pouhé 3 farnosti.

15. září 1922 byl v tureckém městě Kayseri založen tzv. autokefální pravoslavný patriarchát. Patriarchou této nové církve se stal Pavlos Karachisaritis, který přijal jméno otec Eftim I. Později byl nicméně exkomunikován, protože byl jako biskup ženatý (což v pravoslaví není možné).

Později si změnil jméno na Zeki Erenerol. Po jeho smrti byl na patriarchu „vysvěcen“ jeho syn, který přijal jméno Eftim II. Nyní stojí v čele této údajné církve Eftim IV., vnuk prvního „patriarchy“.

Vzhledem k tomu, že jako jméno „oficiálního představitele turecké pravoslavné církve“ je v ruských médiích uváděno rovněž Erenerol, lze vyvozovat, že je rovněž  v jakémsi příbuzenském vztahu se současnou hlavou církve.

Tzv. turecká pravoslavná církev, která se nyní chystá soudit ekumenického patriarchu, je tedy ve skutečnosti malým uskupením lidí, které jako samostatnou církev světové pravoslavné společenství neuznává.